Sídlištní štětka

To v Netopýru a ve Wopici tam nemaji zavíračku,

Všechny tu znám a všichni tu znají mě,

Nebylo hracích automatů v komunistickém Československu,

Život byl možný i bez magických světel.

Prej o mě lidi říkaj, že jsem sídlištní štětka,

Ale na tuhletu samotu se těžko hledá záplata,

3000 lidí bydlí jen v tomhle domě, deset pater z betonu,

Zvuky záchodů a pachy kuchyní.

Celé svoje trápení naházím dneska do matů.

Nikdy netípnutá cíga a popelníky z plastiku

Televize bez zvuku puštěná na věčné časy (a nikdy jinak), 

Tam se teď nad ránem proháněj kluci argentinský,

Bejvalej Táďa, ten taky hrál fotbal, za dorostence Kobylisů,

Než něco mu prasklo v koleni,

Teď tu s náma chlastá první ligu.

Občas když se vracím k ránu domu (světlo píchá do očí),

Vidím ty nebožáky, jak se táhnou do práce,

Jak jen může někdo takhle žít?

Všechno moje zoufalství naházím dneska do matů

2019