Můj Boss (Je ledovec) 29.díl

Můj Boss (Je ledovec) 29.díl

Patrik:

Strašně mě bolela hlava, když jsem se probral na zemi vedle křesla v kanceláří. Nohu mám přehozenou o opěrku a netuším jak se z toho vymotat. Snažím se vstát a na druhý pokus se to skoro podaří. Převrátím se a spadnu na všechny čtyři a do nohy mě chytne křeč. „Ten den začíná fakt skvěle.“ Cedil jsem mezi zuby a v duchu si nadával, že nemám tolik pít. Jediná výhoda byla, že mě teď nikdo neviděl. Jakmile jsem se vzpamatoval a dokázal si uvařit kafe vystoupal jsem s hrnkem v ruce do patra. Podívám se z okna, kde dávno nastala neděle. Lidi dole vypadali jako mravenci, kteří se pořád za něčím honí, ale já nikam nespěchal. Zůstával jsem tady nahoře a neodvážil se sestoupit dolů. Odříznutý od jejich normálního života se cítím v bezpečí.

Nakonec jsem usoudil, že po přemýšlení o Isabele a nastávajícím pondělku potřebuju nutně sprchu.  Moc tomu nepřidali Dan s Dianou. Znovu je musím vyslechnout a zjistit co se děje. Přece nenechám Dana, tak snadno opustit firmu, ve které je od začátku. Možná bych je měl rozdělit a jednoho z nich přesunout do jiného patra? Nechávám po sobě stékat teplou vodu a přemýšlím o dnu, kdy Isabelu zase uvidím. Místo vyhazovu je nutností, aby se ve firmě udržela do doby, než se dozvím o plánu firmy Donisa. Co chtějí nabídnout tentokrát? A proč musí být Isabela na všech jednáních? Znají se snad? Budu se na to muset zítra zeptat, až dorazí. Zavřel jsem kohoutek a vyšel ze sprchy. Vezmu si osušku a otřu se. Vlasy nechám volně uschnout a znovu se nimrám v problémech, které mohou ovlivnit chod firmy. Nejen, že potřebuji dobrou sekretářku, ale navíc Dana i Dianu. Nedovedl jsem si představit, jak by to vypadalo bez nich. Byli to lidé, kteří mají mojí důvěru. Najednou je těžké se rozhodnout. Většinou používám rozum, ale tentokrát se do toho motalo kamarádství a srdce. Pocity se mísily a nenechávali mě v klidu.

K večeru sestoupím opět do kanceláře a vím co musím udělat. Sednu za stůl a zapnu počítač. Sepsal jsem si záchytné body a podle nich vypracoval zprávu. Na papíře to vypadalo celkem jednoduše, ale na druhou stranu to mohlo způsobit další potíže, protože ten plán se stal dvojsečnou zbraní. Buď to výjde nebo příjdu možná o všechny a zůstanu sám. Proseděl jsem u toho celou noc, než to dávalo smysl. Podívám se na hodinky a dojdu se převléct do obleku. Uvařím si čerstvou kávu. Žaludek trochu protestuje při pití černé tekutiny na prázdný žaludek, ale věděl jsem, že nedokážu sníst ani sousto. Za chvíli začnou do společnosti chodit první zaměstnanci. Odešlu zprávu Dianě a Danovi, aby přišli co nejdřív. Zavolám na sekretariát a vyžádám si jednu ze sekretářek. Přesně jsem věděl, koho budu na tenhle úkol potřebovat, když jsem si prošel jejich životopisy.

Diana a Dan:

Dívám se na Dianu dokud neotevřela oči. Naše pohledy se setkaly. V té kouzelné chvíli se ozval můj i její mobil. Okamžitě povolila obětí a natáhla se pro telefon. „To je Patrik. Budu muset jít.“ Podíval jsem se na svůj, abych zamaskoval, jak moc si přeju, aby se znovu vrátila do mého náručí a držela mě. „Jsme na tom stejně.“ Zamumlám a vyhrabu se z peřiny. Nejraději bych ho zaškrtil! Vytočím jeho číslo a nevšímám si ničeho okolo sebe. Diana zmizela v koupelně a já se snažil důkladně probrat z tohohle snu. Je to naposledy.

Dan se zase chová jako sobec! Mohli jsme si promluvit, ale očividně o to nemá zájem podle toho, jak rychle se zvedl a odešel do kuchyně. Byla jsem naštvaná a podrážděna. Před chvíli, když předstírám spánek to bylo dokonalé a Patrik to celé zkazil! Naházím na sebe oblečení a následuji ho, když vidím Dana u vchodu jak lomcuje s klikou od dveří. Jen si uteč, já tě stejně dohoním! Ukončil hovor a obrátil se na mě. „Odemkneš už?“ Bez řečí dojdu k němu a vezmu klíč. Odemknu a nechám ho odejít. Dívám se na jeho mizející záda na schodišti a chystám se na strategický útok v práci. Pokud si nechce promluvit tady, tak tam bude muset.

Isabela:

Přišla jsem dřív, abych si mohla projít informace o nečekané schůzce, kterou máme za pár hodin s Patrikem a nějakou firmou. Mávnu na Lilu z Richardova sporťáku, který zaparkoval u vchodu. „Teda holka, kde si tohle ulovila?“ Dívá se na auto a Richarda ve slunečních brýlích za volantem. Vypnul motor a otevřel dveře. Napůl vystoupil a sundal brýle. Pohledem skenoval Lilu od hlavy, až k patě. „Dobré ráno krásko.“ Mrknul na Lilu, která se zamračila. „Hm.. dobré.“ Skoro nepozdravila a rovnou se otočila a nakráčela do firmy. Byla jako vyměněná. Rozloučila jsem se s Richardem a nechala ho za řvoucího motoru odjet do města. „Co se ti stalo?“ Vyptávám se Lili. „Nesnáším tenhle tip. Sukničkář co se honí za každou pěknou sukní a tu starší odhodí. Tobě to nevadí?“ Přiblížila jsem se blíž a pošeptala jí. „Na papíře je to můj přítel, ale ve skutečnosti jsme přátelé. Nesmíš to nikomu říct. Je ti to jasné?“ Přikývla a řekla. „Dobře, slibuju a ty nesmíš říct šéfovi, že chodím z oběda trochu později.“ Nastavila ruku a já si s ní plácla. Lila trochu posmutněla, jako by si vzpomněla na něco z minulosti. „Taky se mi nelíbí, jak se Richard chová. On se ještě nikdy nezamiloval, až potká tu pravou myslím, že přestane. Co ty? Richarda ještě žádná nezkrotila, ale to jak se na tebe díval, když si ho tam nechala stát bylo božské. Dokonce se přestal usmívat. Takového jsem ho ještě neviděla. Rozhodila si ho. Chceš to s ním zkusit?“ V tu chvíli mi přišla zpráva od Richarda. „Podívej se.“ Ukážu jí zprávu. „Znáš tu slečnu? Chci jí poznat. Seženeš mi kontakt?“

„Tak tohle se ještě nestalo. Velký Richard mě žádá o laskavost. Pokud má o někoho zájem jde přímo k věci. Ženy mu dají do 5 minut číslo sami, ale tohle je opravdu poprvé. Možná seš ta pravá.“ Snažím se jí povzbudit, když se vzpamatuje. „V žádném případě. Jednou mi to stačilo, jestli mu dáš číslo, tak tě budu ignorovat.“ Nafoukla tváře jako malé dítě. „Dobře nedám, už musím jít.“ Zamířím k výtahům, abych se konečně mohla věnovat práci.         

U Patrika v kanceláři:

Zaťukání na dveře. „Dobré ráno pane Weste co potřebujete?“ Takže to je ona? Zajímavé. Hodně zajímavé.

https://povidkyodkat.blogspot.com/