Antikomunista

Když jsem se jednou vracel domů, co by dítko navštěvující první, nebo druhou třídu, nalezl jsem na schodišti našeho domu pozvraceného, výrazně smrdícího muže, který těžkým jazykem, mimo jiných hanlivých slov určených straně a vládě, opakoval v různých variacích na dané téma stále dokola svoji nosnou myšlenku:
„Ty kurvy komunistický, mi ten barák vzaly!“
Svoje mumlavá slova doprovázel rozkymáceným pohybem ruky, někam do neurčita.
Nevím, byla-li to pravda, nicméně nevyvratitelný fakt je, že v mužem nejistě naznačeném směru, několik pěkných vilek stojí doposud.

Pravda ovšem také je, že jeho hodnotící slova padla na úrodnou půdu!
Nikoliv pionýři a pionýrky na sugestivních plakátech, ani lampiónový průvod pořádaný k výročí VŘSR, ba ani angažovaný projev soudružky ředitelky, ale tento muž mě tehdy, na kratší dobu mého dětství přesvědčil, že cesta komunistů, po roce 1948, byla ta správná. Protože hezké domy, škaredým, škaredě mluvícím a smrdícím pánům přeci patřit nemají!

A potom se řekne, propaganda.