Po vodě

Poslouchám déšť je jak hovor hostí

i jak když sousedka pomlouvá šeptem

a z řečí hospodských zbyly jen kosti

a kapek špitání je krásně s čertem.

Po vodě uplynou všechna ta slova

do moře mlčení překročí práh

a my si očima říkáme znova

že tichem jak němí mluvíme v tmách.

A svíce zhasíná jak jedna z vlasatic

nač taky další snad vrhat pryč stín  

vždyť přece mrtvým se teď svíčky zapálí

my však zde ještě jsme s duší jak plyn.

A prší, jakoby byl smutek v nebesích

ztratil se z beránků jeden snad v noci

možná, když nemohlas usnouti ve stescích     

špatně jsi zavřela snědli ho vlci.