HOLUB

HOLUB

Přicházel s dialogem, avšak sám.

Mával rozpolceně křídly.

Přistoupil s dialogem, naproti nám.

- Byl to holub se zprávou.

Naše lahve piva se leskly v jeho očích jako rozlámané kosti v duši, a touhu vyřknout zármutek zastiňovalo žvatlání nemluvněte. Tasil čepel, přesně tak jak svoji nejistotu.    Byla dlouhá a ostrá. Bál se jí i on, ale nevěděl proč ji sebou nese. Dostal tedy cigaretu, aby kouř očistil zmatek smyslu jeho kosmických myšlenek. Zapálil ji, a věty hořely plameny neuronů, které se podobaly chaosu lesního požáru. ,,Jestli mě nechce nechat projít, mrdka a chce mě zabít tak jí můžu maximálně tak zavázat tkaničky”. Tyto slova nektaru ohně se vířila vzduchem do ušních bubínků, kde rozzvučila svými údery slabik udivené membrány. Dostal tedy prázdné lahve piva, které byly jak jeho ústa. Byly v podstatě k ničemu, nicméně s trochou snahy nebyla jejich existence plně zbytečná.