Noc v parku

Pod korunami ztemnělých,

ve větru se komíhajících stromů,

pozoruji růst úplňku skrze větve a listy,

uvažuji o přírodě a jejích nezbedných dětech,

prolínám se myšlenkami s realitou studeného dne,

a starým bublifukem proháním koule vzduchu.

Až se ty bubliny spojí v jednu,

až lidstvo usedne na prameni křišťálové vody k odpočinku,

budu spokojen, protože budu vědět,

že jsem odvedl svoji práci.

Zatím však hvězdy lžou v tichosti dějin..