Vina

Ležím v koutě schoulená v klubíčku 

a vina mé tělo sžírá 

poslouchám smutnou písničku, 

každý jen na mě zírá.

Vina celým mým tělem prochází,

je v každičkém mém koutku

i v mé hlavě se nachází, 

já vidím se jak dřevěnou loutku.

Kdosi za provázky zdáli tahá,

kdosi mně zdáli ovlivňuje,

já cítím se jak nahá,

vztek na sebe samu ve mně dominuje.

Už nechci se cítit vina,

už chci klid mít, 

vím že to ale bude dřina, 

musím začít jinak žít.

Nejprve se musím naučit,

sebe samu ráda mít, 

abych pak mohla s vinnou zatočit

a v klidu a v pohodě dál životem jít.

Vím, že to pro mne bude těžké,

vím že to nebude hned,

pak to ale bude hezké, 

roztaji jak zamrzlý led.

Pak začne mě bavit znova žití,

pak budu se zase smát,

vina se do pasti chytí,

a já zas budu klidně spát.