Souboj

Bylo, nebylo.
V malebné zemi.
Za vlády krále Gustava I. Nerudného.
Tedy bylo. No, něco ano, ale většinou toho dost nebylo a nebylo…

Jednoho reálně socialistického podvečera, kdy jízdní kola a díly na ně se staly legální cestou prakticky nedostupnými, jsem procházel kolem jednoho ze dvou obchodů „Jízdní kola, šicí stroje“, v našem poměrně velkém městě. Kovový zvuk, který vydají ráfky, když o sebe ťuknou jsem si nemohl splést. A skutečně, před obchodem si rychle předávali dva muži mě velice povědomé dva lesklé, kulaté předměty.

„Chci dva galuskové ráfky!“ Zavelel jsem bez pozdravu v obchodě.
„Nemáme“ Znuděně jako vždy, odpověděl prodavač.
„Dejte mi knihu přání a stížností“. Kontroval jsem.
Muž za pultem položil otráveně přede mne vyžádaný dokument na prodejní put. Rozevřel jsem knihu, a s pomalostí hodnou amerického velkofilmu jsem přibližoval, nemajíc ani ponětí co bych do knihy napsal, pero k volnému řádku.
„Dobře, já vám tedy dva prodám!“ Kapituloval prodavač.

Domu jsem si vítězně s radostí v srdci nesl dva poměrně mizerné nekalíškované galuskové ráfky, které ale jediné bylo možné v ČSSR tehdy teoreticky koupit.
Ale radost jsem z nich měl, nejen do rána.