Na čí stojí straně

Druhá sloka upravena ve čtvrtém verši v obsahu i v rýmové vazbě na první verš. 

Pane Voříšku, ano, Vaše kritika je o něčem jiném.

Líbí se mi první strofa. Já jen dedukuji. Stojí si pevně za svou myšlenkou  a nesmění ji. 

ne, kritika je o něčem jiném

Není, báseň je o něčem jiném.

je, jen tomu nerozumíš

Opravuji překlep: "vysvětleno"

Není tam vysvětelno nic, co by se týkalo básně. 

je vidět, že ti unikl obsah kritiky, vše je tu vysvětleno

Pane Voříšku,

co se Vám zdá špatného, je to specifický způsob rýmování veršů ve schématu ABBA. Je vidět, že Vám unikl obsah básně, vše je tu vysvětleno, ten vtip se nepatří. 

věren,  všesměrné, směnné, ... špatné, velmi

První sloka jde, očekával jsem rozlet zvláště po verši "jako pouhý nádech", že přijde něco, co to nadechnutí zapříčinilo, něco krásného, dech beroucího ..., ale pak se báseň zabetonuje v 18. stol. (jemuž oddán, věren ...) a potenciál první sloky je pryč. 

I poselství mi přijde divné: stojí pevně, ale zároveň na všech stranách. Jde to vůbec?

Připomíná mi to židovský vtip: Přijde Kón za rebínem. Rabi, Roubíček mi prodal látku, za nějakou dobu jdem ji rozbalil - plná děr od molů, plesnivá, šel jsem za ním, ať mi vrátí peníze, ale nechce, prý mám doma moly a plísně. Podvodník jeden! Máš pravdu Kón, odpověděl rabín.

Za chvíli přijde Roubíček, rabi, prodal jsem prvotřídní látku Kónovi, za pár měsíců přijde, chce peníze naspět, že prý byla prožraná od molů a plesnivá. Nic mu nedám, má doma moly a plísně a chce to hodit na mě, podvodník jeden! Máš pravdu, odpoví rabi.

To vše slyší rabínův syn a říká otci: Oběma jsi řekl, že mají pravdu, jak to? Máš pravdu, řekl mu rabín.