Víra

Víra

Víra je různého druhu. Věřit se dá ledasčemu, jeden věří, že bude bohat a druhý, že bude zdráv, třetí touží po sousedově autě jiný po jeho manželce. Víru má každý z nás, přirozeně, jen úsilí či směr bývá jiný. Nedokážu si svět představit bez víry. Nedávno jsem někde četl, že cokoliv člověk potřeboval tak si nakonec vynalezl či vyrobil. Byla řeč o písmu a o první abecedě vycházející ze znaků starého Egypta. Základ položili ve Starém Egyptě velmožové a úředníci, kteří chtěli spravovat odlehlé regiony a chtěli tam vybírat daně. Jak překvapivé daně a smrt. Písmo mělo posloužit k tomu, aby vybrali daně pro faraona, taky aby zapsali množství úrody a z toho vedli patřičné odvody. Svět bez víry by nebyl tam, kde je. Ale umí víra samotná bez přičinění být užitečná? Víra tvá tě vyléčí. Věřím, že budu zdráv, že přestanu kouřit, že shodím nějaké to kilo. To je stejné jako věřit, že budu lékařem, či mít diplom z čehokoliv, sednu si a počkám, až ho budu mít. Jeden si tak počkal na osvícení pod Bóddhiovníkem, a stalo se, jiný věří na UFO, druzí na znovu vzkříšení Ježíšovo, a možná se i stane, kdo věří, nemusí mnoho. Někteří věří, že se nerozvedou, že budou milováni, uznáni a vyslyšeni, odměněni a uspokojeni. Je jednodušší věřit než konat, ale ono i nevěřit není jenom tak. Jak můžu nevěřit na výsledek své jakékoliv práce či úsilí. Nemůžu nevěřit, že když se budu pilně učit, nestanu se oním lékařem, nebudu umět hrát na piano či hrát golf, musím věřit, abych něco dělal, jinak bych dozajista nedělal nic. Zase jen tak ledabyle věřit nesmyslům je ještě pracnější ne-li nemožné. Zkuste si tak odpoledne po obědě sednout na patnáct minut a věřte. Třeba, že Baník porazí Real Madrid, a uvidíte jak je to namáhavé v něco takového věřit patnáct minut, nic proti Baníku. Věřit ale v nemožné jen tak na chvíli pár vteřin, je možné. Jak všichni víme, zázraky se dějí, a to nejenom ve fotbale, ale i ve sportce. Ale, co je to věřit patnáct minut, při představě, že věřím celý svůj život jedné ženě, pro její věrnost, jednomu fotbalovému klubu v jeho nejlepší výsledky, svým dětem, že nekouří a nepijí či nekradou, to je teda víra! To ovšem umí jen málo kdo z nás, že? Povětšinou se střídají manželky a fanzóny. A tak tady máme ztrátu víry. To bývá zpravidla rovná cesta do pekel. Nevěříme manželkám, svým dětem, kamarádovi, kolegovi či sousedovi z jediného důvodu, nevěříme sami sobě. To je ta cesta do pekel, člověk ztratil víru v sebe sama a tím i svojí duši. Já věřím. Věřím v to, že budu spisovatel a tak píšu. No, a v co věříte Vy? V podsttě je každého věc, v co věří, hlavně ale musíte věřit, věřte mi!