Rodinná porada

Safiáne - Díky. Tvoje slova mě potěšila a zárověň přivedla k zamyšlení. Na to si (zatím) nevěřím, ale nevylučuji, připouštím... Proč to nakonec nezkusit. Když se dívám na svoje starý pokusy v tom, co mi teď sedí, taky to byla hrůza, ale postupně se člověk učí...  DÍKY.

- O -   Díky. Tak to jsem rád,  že jsi bouře přečkal bez úhony...

Kočko - Neva. Ticha není nikdy dost. Ale všimnul jsem si toho... :)

Já asi opravdu už magorovatím, když si nevšimnu, že jsem ve čtvrtém verši použil znovu ticho. S omluvou dodávám, že tam mělo být: není skoro slyšet.

Poe, Janino - Díky. Jsem potěšen.

Milé. A Safián má pravdu!

Nejedná se o sfingu,

co leží, je tiše,

proti ní start Boeingu

vyznívá dost tiše.

Když to vjede do maminky

a otevře hubinku,

přijde záhul bubínků,

labyrint se zděsí,

hrůza třmínku, kovadlinky,

hamr chytaj běsy.

O5 díky Rhodesiane 

Rhodesie. Blbůstky dnes jdou na odbyt a jsou výrazem dneška. Kdo ví, kam se poděla "velká" poezie. Ale ten, kdo na to má, by to měl zkusit.

Safiáne - Díky. Tohle je spíš taková blbůstka s celkem jednoduchými rýmy...

Kočko, Radovane, Philo - Díky.

Často jsou v šíleném kvaltu,

bojí se jejího altu...

Jako vždycky pěkné. Ale ty máš na víc.

Fajn text, pobavilo. 

měl jsem mamku zlatou

světici svatou

nikdy na nás neřvala

potichu nás zliskala

Já ale pocit čtenářské libosti ze tvého dílka skrývat nebudu.

Dětská tílka jak dva lunty,

jen táta má břicho,

dobře týden začíná,

ochraptěla mamina,

ve srovnání zní jak ticho,

co vychází z „hrdélka“,

pro ušiska prdelka,

nejsou vůbec nutný špunty.

Jamardi - Díky. Souhlas. To už slyší každý jenom sebe... :

Radovane - Díky. Tvůj komentář mě hóóódně potěšil... :)

Řev se od určité hlasitosti stává v určitém ohledu méně slyšitelným.

vtipné, nápadité, slušně rýmované, hóóódně dobré rytmicky i genderově, tipuhodné