dextrokardie

ve zlomkovitou svobodu vábící podvečer

tlukot na levý straně hrudi nalazený co možná nejhlouběji

stále dokola řinčel

než aby odešel

v naplněný beznaději

nárazem do čel-

ního skla

s anaerobním prostředím v plicích se stane intenzivnějším než dávivý kašel

a růstový bolesti, ve kterých se smáčej

končetiny

zbyla jen ta tupá pulzující, co vytryskla

jen na sílu zabodnutý hrot ve všech končinách zuboženýho těla

odhodlaný proměniti kožní stěny na kovový rytiny

otočiti jej vzhůru nohama a tkáně

prozříznouti příčně

rozhodnutý nechat jej napospas regeneraci nucenou jím prorůstat

v pravidelných intervalech jako zbytky plísně

a nalomený všeobecně platící postulát

jak jen mohou mít lidé, který znáš

srdce na pravým místě

když jej na tý pozici nemá ani jeden milion z nás

z tý věznící atomový tísně

jen setina procenta z mas

z obětí spropadených odchylek neúplnýho zdraví

možná jenom oni jsou ty pravý

zbytku zbyly šelesti na levý straně a zuby přiškrcující nervy

na popraskaných rtech

a každýho jemnýho vánku zarmoucený vzdech

jehož zaběhnutí ryje se studeně modrým odleskem v jejich blažených srdcích

jako pravidelný jev lidských vyfetovaných diskuzí

při půlnoční krevní transfuzi

aby se mohli rozkládat za bílýho dne ve slunečních paprscích

zákon primitivního lidskýho myšlení

tlumený syčením

nenaplnitelnýho prázdna

ukájející se z poničení

nicoty

jejich prsty

spouštějící husí kůži na odhalených kostrčích

klepou se, ale vůbec jim to není proti srsti

a nemohou přestat zírat na ten správný konec proutěnýho drátku

velkýma zorničkama po dvanáctihodinový směně

při linoucím se pocitu něčeho méně-

cennýho z příjemně blouznivýho zmatku

oči zvládnou to, co jejich srdce ne

ale pokud přežiješ, tak jim stále budou moci zářit

/únavou/

stále budou moci prokrvavělýma očima

šmejdit po cizí tváři

ve kterých se smočila

veškerá neukojitelná touha střemhlavou

cestou nad nebesa, která se při tom nestydatým pohledu

sesbírávaj ohromady, dokud ještě není zle

v nejvyšších patrech panelových domů

v rozdýchaný mlze

neklidný

ten velký zbytek snad nedychtí po ničem jiným

než po sběhu triviálních syndromů

komplexu symptomů

popadaných listech zborcených stromů a nedostatečný porce vzduchu

neustále dusí jejich plíce pod poklicí a předtuchu

budoucnosti prohmatávají v jejich bolavých šíjích

i když raději spí než žijí

snad neprahnou po ničem jiným než po dávkách odpoledního městskýho ruchu

posekaných na jednotlivý dny

lunárního kalendáře

snad jsou toho hodni

když netouží po ničem jiným než mršinou prolezlých kusech kůže

jsou jen vyčerpaná vratká chůze

s šutry na provázcích

a na podpatcích

modlení se k jakýmukoliv bohu, který jim pomůže

jakmile jejich čakry obepíná zimnice

jsou jen dychtivost na nukleových bázích

obcházející střepový silnice

jejichž okraje jsou plný a přesto se nevidí

v odrazu toho nekončícího počtu

doslovných definic nebytí

je dosyta nabaží neprobuzení se na nemocničním lůžku

hladoví jen po apatickým stavu zůstání v celku

při topení se před prázdným hledištěm v kalužový louži

a spása jako by pro ně byla tmou na konci zamřížovanýho tunelu

v oslepujícím kouři

snažit se ve stálý pozici udržet buzolu

a zase to zkusit na druhou stranu tabely

než se sloupce a řádky skutálely

a zbyla jen možnost zírat jako tlakem znehybněná končetina

zbyl jen chlad v hrudi, který nelze trvale utišit žádnou postexpoziční profylaxí

který se vrací

s následky jako dávno srostlá zlomenina

než jednou nastane zaškrcení v okamžiku a spustí se osudný proces disociací

jakmile očima prošedivělýma

zaostříš na ty zhýralý těla život na kolenou o milost žádat

zhýralý těla s hrstí plnou záplat

se rozkládat

rozpoložení jako dělaný na záchvat

s dalším ztraceným květnovým dnem

a kelímkem s bezednem

místo hrdla vylitým do klína

zabarveným rudě

jak moc se proklínaj

ale pokud přežiješ, tak udržíš je(j) na uzdě

v hlavě s dusným teplem

když přežiješ, tak se jim v ní neobjeví

řez střepem

přetlačující nepohodlí

více než-li

reflux ve zmačkaným jícnu s konstantním nedostatkem místa

zbyde očista

z čista jasna jako tabák na sekundy

rozprašující vnitřní jed

leptající, že už ani neví, kudy

dál a na mandlích zbylý jen klouzavý led

do zhouby kvetoucí

rozprašující všechen ten talent, který nechali doma

a v prachu se jim rdousí

neslyšně stoná

nesplacený dluh odstřižení

od šnůry pupeční

po splacení

je na domnělým konci čeká točna

ale přímo z jejich očí to neustále

jen stěží budeš ty

a pokud přežiješ, udržíš je chodit v ústrety

s malým úsměvem a zkrvavělýma očima

dokud jediný, co jim zbyde

bude stůl plný špinavých táců

který budou moci čistit pouze slinama

roztápějících se statisíců

---