Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStudeno
Autor
Jednapoetka
Občas to zavane
jako když
podzimní vítr
na píšťalku hvízdá
koruny
jen ve snech plodí
a stromy
bolí opuštěná hnizda
občas to zavane
jako když
mráz
srdcem chodí
oči
jsou kalné
a láska
se nenarodí
8 názorů
Evženie Brambůrková
26. 08. 2023Velmi vydařené.
Jednapoetka
26. 08. 2023Kočkodánku, díky...Umíš být roztomilý...Usměvavý žmurk...
Jasný úmysl (žádná náhoda) mne zavanul k tomuto dílku a já nyní tvořím tento komentář. Jeho čtení pro tebe bude, jako když předsíněmi a komorami jezdí příjemně vytemperovaná žehlička. ;-)
Jani, já holt občas dávám přednost libozvučnosti před neotřelostí...:-;
Ten pocit znám a zní to docela příjemně, jako melancholická písnička... Jen bych uvítala něco překvapivého, aspoň trošku. Hvízdající vítr, opuštěná hnízda, mráz v srdci, všechno známé a okoukané obraty.
hmmmm, jemné, milé ...