Cenzura

Napsáno před časem.
Z počítače vyloveno dnes ráno.
Platné stále…

Tvorba kapely:
The Plastic People of the Universe,
podle mého vkusu kulturu nikdy nijak neobohatila. Nemusela vůbec existovat. Pokud budu na věc pohlížet z tohoto pohledu, komunisté jejím zákazem zdánlivě nic nepokazili.
Ztotožňuji se ale s tím, co již bylo mnohými a mnohokrát řečeno, že zakazovat ji bylo přesto nepřípustné. Nemohu si ale odpustit úvahu, že kdyby se tak nestalo, nikdo by ji pravděpodobně dnes neznal. Nicméně, stalo se. Dobovými mocnými byla tvorba i samotná existence kapely chápána jako nežádoucí.
Na stranických sekretariátech byla skupina, ve jménu dobra, oznámkována jako rozvraceč socialismu.
Nastoupila cenzura, a šlus.

S cenzurou přišla lež, personální změny, všeobecná nasranost, emigrace a úpadek společnosti.

Divadelní představení:
Naše násilí a vaše násilí,
jsem neviděl, nemohu tedy posoudit, je-li hodno existovat. Ale ne, jen žertuji. Nemohu posoudit pouze to, odpovídá-li mému vkusu, nebo tomu jak vidím svět já.
To, že se právníci neshodnou, překračuje-li zákon, mě nepřekvapuje. Ono totiž čím více neshod, tím více peněz pro advokáty.
Překvapuje mě reakce lidí nezdeformovaných právní vědou.
Lidí, kteří hystericky proti hře vystupují.
Mnozí jsou asi mladí. Ti události popsané v prvním odstavci nepamatují. Nepamatují, a tak nemohou srovnávat.
Mnozí jsou asi starší. Ti události popsané v prvním odstavci pamatují. Pamatují si je, stejně jako chuť erární kávy, která se podávala na zmíněných stranických sekretariátech.
Mnozí prostě jen rádi řvou.
Mnozí chtějí získat politické body.
Mnozí reagují z důvodů, které neznám.

Co  je to za opakující se reakce a snahy!?