NEPLÁČU, TO MI JEN TEČOU PERLY

Sladce kyselá chuť,
V ústech hoří na jazyku,
Ocelový pavouk sevře mušku,
Do závoje z ostnatého drátu.

Mezi zuby nářek a spolykané slzy,
Přišlo to mezi nás, záhy... brzy...,
Soudíš, sama souzena na kolenou,
Ale zasluhuješ hranici lhářů?

Drtí prsty v hrubém zavržení,
Požitkář z předměstí,
Čím ses tak provinila?
Sešla jsi snad na zcestí?

Zbraň spalující nebesa,
Kvílí a chrlí plameny mužů,
Neschoulíš se v zimoztrázu,
Je tak nepřístupný...

Kolikrát nasadíš brýle bezbarvé,
Abys zakryla líčidla zmaru,
Rozežraný mozek v ranním šeru,
Co se plazí v smotku břečťanu.

Vyspí se a bude nosit květy,
Trhané s pocitem viny,
Že to někde vyzradíš,
A jeho stihne úder jasanovou holí.

Zamykáš zničená ústa,
Němý pohled do ztracena,
Objetí z tebe vysává krev,
Ale povstala jsi jako žena.

Odpusť, Satane,
Že jsem se nechala vymalovat s pláčem,
Přece je to nejtemnější hřích,
Obalená slizem, teď bude ve mně hnít.