Lidský příběh

Za hukotu myšlenek, věru lidských, lidský jedinec z lidu zplozen lidskými kroky lidsky k lidu kráčí. (Pohupuje se lidské jsoucno jeho.) V zátiší lidského obzoru svého rozprostírá se mu šíře mořská lidským pléměm nestvořena. Putuje po palubě oné lodi lidské směrem člověka — sebe — k hloučku lidu lidnatého, zde na přídi lidmi okupované, lidského počátku. 

      Vykračuji po lidské podlaze po lidsku, lidskými svými kroky dráhou vpřed, rozvažuje vlastním svým rozumem lidským. Skrze lidskou rozvahu nabyl jsem motivace přejít ke kraji lidské lodi lidnaté. — Zalidněný hlouček shlukl lidi lidským přičiněním.

Hle, co to mé tůze zlidštělé zřítelnice nezří — člověka! Není to pouze člověk, je něčím více, je také mořskou vodou. Ta tomuto lidskému jedinci pomalu prostupuje lidskými jeho alveolárními sklípky a on pomalu, ale lidsky tone. Bojácně máchá lidskýma svýma rukama - je jako lidské dítě napodobující let nebeského ptáka. Huláká tiše. Lidsky mu již nelze pomoci! Za zvuku jeho mlčenlivého hlučení odebírám se lidskými kroky svými zpět do lidnatého podpalubí, zlidnatělého.