Píseň

v místnosti bez času opona zachvěla se
Pán věků přišel a vzal si svůj dar zpět
andělé zůstali a ze stěn tiše hledí
snad aby mohli příběh vyprávět
anebo ustrnuli v bolesti a kráse

tam v onom pokoji kde všechno už se stalo
dva břehy věčnosti jsou odděleny řekou
a všechny slova, modlitby a slzy
už odpluly a někde v dálce tekou
a pro tu chvíli zbylo už jen málo

jen píseň překročí ty hranice i světy
a její hlas jak plamen tiše praská
jak slovo Páně mocné jsou její věty
jsou víra, naděje a největší z nich láska