Právě

Jsem ze země nikoho

tam kde řeky mají jména

jako Bezejmenný přítok Krupé

a kde je to blíže k Bohu

nežli k lidem

zvláště opiješ-li se z těch tamních silných piv

a vzduchu s motýly 

miluji to ticho  

které večer bere si zpět tma

a mrtví vtělují se do stínů petrolejek

a tančí jako kdysi

když průvan táhne z oken

a my spolu malujeme hvězdy na oblohu

a jazyky bloudí v ústech

a jediné, co je slyšet je tvé srdce

které buší jako když jablka padají na zem

to koruny jen shazují svoji tíži

neboť ptačí hnízda prázdná již jsou

a hroby nic neváží

a modlím se za tebe teď

když v dechu tvém jsou pírka křídel andělských

a z očí rarach sám se na mne dívá

a poslední vlak na Olomouc troubí k poslednímu soudu snad

však ta smrt

co se o ní tolik píše v básních

je jen takové usínání

nebo to právě teď