Vosí úly

Jsou to vlastně holky, které jde snadno zavrhnout a takzvaně je lze úplně beze zbytku vypustit, pokud to tedy vaše povaha  a nastavení hlavy dovolí. 

Častým zádrhelem je to, že ony vás za tu hranu, když už jste schopni je zavrhnout většinou nepustí. Dráždí vás, jako medvěd v lese úl. Prakticky do té doby, dokud 

vám to nepřestane být jedno. Já je často přirovnávám k vosám, jsou prakticky stejné. Místo létání, pobíhají a výskají po chodbách střední školy. Místo píchání

se na vás podívají, jako kdyby vás chtěly uštknout místo zmije na vyhřátém poli. Ale nejduležitější, je bzunění, které nahrazují častým šeptáním nevhodných a hanebných

slov, které se většinou týkají nevyhovujícího oblečení  a nehezkého vzhledu druhých.  

Před důležitými osobami se ale chovají odlišně, jako kdyby byly vyměněné. Z vos se stávají během sekundy hodné včelky, ty co mají lidé rádi. Chovají se podle všech morálních a lidských pravidel. Nešeptají si, a už vůbec nikoho neodsuzují. Jsou přece hodné, lidstvu prospěšné a budoucnosti příjemné. 

Natož, že tuto přetvářku vydrží hrát maximálně třičtvrtě hodiny v kuse. Jakmile se zaklapnou vstupní dveře, hodné a prospěšné včelky projdou rychlou proměnou zpátky na nepříjemné a osdsuzující vosy.

Je slyšet obrovské bzunění. Dokonce takové, že to člověka až nutí se na ně otočit. Vlny nenávisti a záště v tu chvíli naplnují pomyslné džbery, které se v průmyslových mlékárnách plní mlékem. 

Vše je jen na oko, aby to vypadalo dobře. A také proto, aby na konci roku, když jim bude téct do bot toto mohly vytáhnou. To jejich dobrácké a milé chování. 

 Kéž by to někdo prokouknul a zjistil jaké jedovaté vosy s pořádnými žihadly to umí být a jak svými žihadly umí píchat.