My

A lampy daly nám světlo.

On prudce ožil,

Jak by do žil mi něco vlétlo.

Přišel a kamsi mě táhne

Z města, někam stranou.

Přišel a mysl mi mátne,

Neb chce skončit se ženou.

Přijde a hned neví,

Bouře jím cloumá,

Vždyť i mé vědomí

Jen bezmocně kouká,

Jak myš zahrabaná v listí,

A proto tedy…uzdu mu pustí.

Chce náhle zmizet

A jinde přijít nepoznán.

Snad cosi sklízet

Z těl neznámým milenkám.

Chce užít noční přírody,

kdy ptáků zpěvu si všímá.

Snad zažít náhody

Z životem nalitého vína.

Je stále v souboji s tím tvorem,

Jenž ve dne je toho těla pánem.

Jen jedním bývá zastaven

Milostivým a trýznivým ránem.