Čekám

Je krásný čas na pokraji podzimu

listí se chystá umřít

a barví se jako tibetské praporky

v nichž usychající žíly píšou mantry

a ostří trav se láme

když první mráz příliš tlačí na ocílku

je čas pomalu brousit nože

aby bylo čím podříznout prasata

až bude natolik chladno

že bude dobře stydnout jejich krev

jednou jsem ji míchal

holou rukou ve směru hodinových ručiček

a zprvu byla horká jako ty má lásko

než změnila se v smrt

kterou si kupujeme v obchodech zabalenou v igelitu

myslím, že každý, kdo jí maso

by měl alespoň jednou zabít zvíře

stáhnout jej z kůže

vykuchat a vzít do rukou jeho srdce

a každý, kdo spí se ženami

by měl alespoň jednou milovat

a já bych chtěl jednou umět psát poezii jako Gagarin

protože tamto už mám za sebou

je krásný čas a čekám, až uvidím první pád listu tohoto roku

abych i já pochopil, že stín, který mi dával

je jen sen

a ruce mé

ti večer budou do zad kreslit kameje

a taky ti dělat jiné

protože na podzim je čas

brzy se stmívá

a není kam spěchat