Bubble

Bubble

 

Halooo! Je tu někdo? Halooo?

Kde to jsem a proč tu jsem? Nedává mi nic smysl, jsem otřesena.

Snažím se srovnat, aby moje paranoia nebyla ještě intenzívnější. Pomalu se snažím uklidnit a zmapovat  prostor  ve kterém se nacházím.

Tma! Absolutní tma! Všude kolem mě rozpínající doplněná tichem, které jsem ještě ve svém životě nezažila, ale zároveň na mě dopadá pocit uvolněnosti a vnitřního klidu. Snažím se zorientovat v prostoru a tak se pomalu dávám do pohybu. Jsem uvězněna v malém prostoru bez jakéhokoliv mého známého důvodu, ale necítím se bezradně.  Snažím se vzpomenout a vybavit si proč zrovna já se ocitla v takové situaci.

 

Zkouším si vzpomenout na poslední útržky mého života před tím, než jsem se tu ocitla.

Poslední vzpomínka, která se mi vybavuje ...  piknik s Patrikem.

 

Patrik byl můj nejlepší kamarád už od dětství. Seznámili jsme se v plavecké škole, kde jsem se do něho na první pohled platonicky zamilovala. Vypadal vždy čistotně a pěkně upravený, takový ten snaživý skaut a sběrač medailí za bezcenné úkoly, které plnil s neutuchajícím nadšením a precisností.

 

Pravda je, že Patrik měl od narození velká ústa, ale nemám na mysli, jako když si někdo zívne, ale opravdu jako vrata od stodoly.  Když jsem byla malá, tak jsem se toho často bála a měla pocit, že mě chce spolknout, když se usmál. V plaveckém oddílu ho spolužáci přezdívali Vysavač Patrik.

 

Přes všechny tyhle nedostatky byl Patrik kamarádský a vždy se rád usmíval a to doslova skoro pořád.

Jednoho krásného dne jsme náš vztah posunuli o trošku dál, na druhou metu a schylovalo se k našemu prvnímu polibku. Strach ze sežrání už mě opustil, jak jsem vyrostla a tak nebyla šance se stát jeho potravou. Když jsme byli v tom nejlepším, tak se vynořila Jarmila.

Jo, přesně ta Jarmila! Kráva jedna blbá!

 

Byla ztělesněním dokonalosti! Štíhlá jak nitěnka a přemalovaná jako klaun z cirkusu. Oční stíny se ji táhly až za uši a pokračovaly snad po celém těle. Vyhrávala všechny plavecké závody a lámala rekordy ve všech kategoriích. Co týden, to novy rekord. Lidé se na ni chodívali s velkým zájmem dívat a obdivovat.

Prostě taková ta tuctová pipka, která to vyhrála na svůj zevnějšek.

 

 

Z mého nepochopitelného důvodu se Patrikovi rozšířily zornice a přisál se na Jarmilu jak smyslu zbavený. Tak jsem jen apaticky odvětila, ať si zaplave s tou svoji nádherou. Stejně tím životem proplouval bez nějakého většího smyslu a snad mu dojde, že udělal chybu.

 

Tma! Neproniknutelná tma prostupuje celým prostorem.

Začínám pociťovat slabé šimrání po celém těle.

Stále se snažím přijít na důvod, proč jsem se zde ocitla.

Na omezený prostor jsem si už tak nějak zvykla a začínám přemýšlet z jakého důvodu tady sem.

Snad z nějakého nedopatřeni nebo jen hloupý vtip mých přátel.

Šimrání po celém těle se stává intenzívnější a mé smysly se zostřují.

Začínám uvažovat víc racionálně a menši úzkost, která mě celou dobu provázela se vytrácí a začíná se mi vlévat adrenalin do míst, do kterých jsem do dneška ani netušila, že je to vůbec možné.

 

Party! Ano, to je to pravé slovo, které v mé zostřené mysli vyplulo na povrch jako jediný možný důvod mého bytí v tomhle prostoru.

Ano, určitě to tak musí být.

Nenapadá mě žádný jiný pádný důvod, proč bych se jinak ocitla na tomhle místě.

Moji nejlepší přátelé pro mě určitě chystají nějaké velkolepé překvapení.

Začínám se dostávat do euforie ze zážitků, který na mě jisto jistě čeká už v blízké době.

Moje nadšení rezonuje a prostor kolem mne se začíná pomalu, ale o to s větší intenzitou vlnit.

Ano!

Už je to blízko! Nikdy jsem nebyla o něčem tak přesvědčena, jako v tento moment.

Prostor kolem mě už není to, co býval a pomalu ztrácím balanc. Jsem na vrcholu svého blaha.

Zážitek, jako žádný jiný v mém dosavadním životě. Prostor kolem mne už je značně rozmazaný. Čekám, kdy přijde ten zlom a kdy vše vybublá na povrch a já se stanu středem pozornosti !

Je mi značně vedro a začínám se potit. Zážitek, který zrovna v tuto chvíli prozívám je na maximální úrovni!

Úplně to ve mně pulzuje a dostávám se do varu.

Omdlívám!

 

V tu chvíli jsem úplně dezorientována a celkově paralyzovaná.  Nemůžu se pohnout.

Bezvládné tělo plave na povrchu hladiny.

 

V tom slyším ohlušující zvuk, jaký jsem ještě schopna zaregistrovat.

KLAP!

 

Někde z dálky slyším tlumeny hlas, který jsem ještě schopna vnímat.

Beatris!

Jestli už dovřela voda z varné konvice, tak mi prosím tě zalij to kafe na lince.

Upadám do nemilosti.

 

Tohle je autenticky příběh akvarijní rybky, která se v nesprávný čas ocitla na nesprávném místě z neznámých důvodů.

Její jméno neznáme, ale kdyby jste měli tu možnost potkat Patrika, tak vám ho určitě sdělí. A pokud nebudete mít tu možnost, tak by bylo na místě pojmenovat jí Bubble.

 

 

 

 

---