Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBohyně a slepota
Autor
ICE_WIND
Den za dnem okolo mne letí,
skrývají se mi v mlhavé šedi.
Jeden za druhým plynou mým životem,
však ni jeden z nich, okem nezachycen.
Pak,
...
ač vystaven věčné slepotě,
já spatřil světlo v temnotě!
Exploze! Jak třpytivá nova!
A já jsem nebyl - schopen - slova.
Viděl kdy kdo už větších krás,
již není tma, jen tehnle jas.
V mléčném oparu slunečních paprsků,
v hladině jezera blyštivých odlesků.
Jak slunce žár, proniká mi pod kůži,
zahřívá, vzrušuje, na těle, na duši.
Ne, dost, zastav už prosím,
já se tím žárem zalykám - dusím!
Je skvostný, ale já ho mít nemohu,
vystavil bych ho strašnému osudu.
Jak mohl by čelit nástrahám, životu,
a vést si po boku nicotnou slepotu?
Jenž vidí jen jas, ale více vidět nemůže.
Milost! Kdo mi pro krista pomůže?
Jak oáza krásy v pusté poušti rovině,
vykvetla tahle žena, ne, tahle bohyně.
Co ji jen dát mohu? Po čem asi touží?
Muže míti srdce, jenž se čímsi souží?
Já, malá nicotná slepota,
ztracená v šedavém víru života.
Má vůle je již zlomená, nebrání se jasu,
chci se ještě chvíli, dívat na tu krásu.
***
Temný mrak, černější než tvář noci,
upřel na bohyni své prázdné oči.
Ona se k němu otáčí, vylétá mu vstříc,
slyší jeho slova, ale neví co chce říct.
Obklopena jasem milosti a dobroty,
nezná pravou podstatu té děsivé černoty.
Já ale ve tmě žiji, je krutá, vím co dokáže.
Proč!
Proč zrovna u ní se zas zákeřně ukáže???
Křičím, ale slova nejsou slyšet,
mávám, ale gesta nejsou vidět.
Již ji má ve své moci, pevně ji svírá pařáty,
ona vzdychá vzrušením z nepoznané temnoty.
Vytřeštěné oko! Pařát se zaťal do masa!
Mrak nad další obětí bez skurpulí zajásá.
Znak co nejde smazat, vryl bohyni na krk,
ta zoufalým pohledem, sleduje jeho úprk.
Slza vedle slzy zaplavují krásné oči,
celý ztracený život se kolem ní točí.
Co s ní jenom bude, jak teď může zářit?
To vzrušení z temnoty. Proč je musela zažít?
Krčí se v malé síni, oči plné slzí,
bohů, lidí i slov, se hrozivě děsí.
Nabízím jí ruku, přesto že možná nechce,
neví to, ale s ní drží i srdce.