Hrady z písku

Čím to, že

snaživí lidé prohrávají a

hloupí se tomu

mohou smát?

Čím to, že

smutní vědí víc, než

deset veselých?

Proč měl bych si lámat

hlavu za ostatní?

V písni se skryji,

přemýšlím o řádu bytí

a maluji ta samá kola,

pořád znovu a znovu.

Až mě jednou zavolají, zda

sloužit bych chtěl dál

blahu veškerého lidu,

s úsměvem odvětím, že

lepší práci neznám a že

nejlepší dar za to všechno je

vědomý úsměv od kolemjdoucího.