Na dně

Jsme jako vlny, jež tříští se o břeh

ty a já jen nevím, kdo mořem je

jsme snad déšť, co prší na tisíc střech

jež přišel s deštníkem do pokoje.

Máš vlasy, jak mívá srst v říjnu pes

voní ti jak tenkrát, spáleným uhlím

svlékla jsi kabát jen mokrý jak vřes

dal jsem jej na věšák k těm všem minulým.

A na dno do šálků dal jsem lžičku medu

s koleny u tváře dívala ses

jak míchám pomalu čaj k jeho středu

a že svět venku je nahoře bez.

Oči tvé zajiskří jak koňské podkovy

vím čaje usrkneš, pohladíš sukni

a pohled dlouhý jak staletí odpoví

že není nač se ptát tak ji už svlékni.