Očekávat spravedlnost a takové ty šťastné konce

    Byl jsem takovej kámoš, co byl dobrej k tomu, aby s ní chodil běhat, když si potřebovala udržet figuru. 
    Aby poslouchal její problémy s chlapama. 
    Vdala se, a když byl její muž na vojně, tak mě vojela v lese u rybníka.  
    Hodil jsem se na jedno použití. 
    Po mnoha letech jsem se dozvěděl od její kamarádky, že se stala úspěšnou podnikatelkou. 
    Na otázku v jednom dotazníku, který filozof jí nejvíce ovlivnil, napsala moje jméno.
    A pak má člověk rozumět ženským.     

    Po cestě na mě vyrazil mladý kluk s tím, že jsem Krakonoš a vyptával se, jak je to s Trautunberkem. 
    A smál se, že je to darebák, a tak jsem mu vysvětlil, že je to naopak, že Trauntunberk je poctivý podnikatel, jemuž Krakonoš hází klacky pod nohy.
    Zarazil se, že o tom ještě takhle nepřemýšlel. 
    Evidentně mu to vrtalo v hlavě. 
    Rozloučil se se mnou trochu zmateně podáním ruky, a děkoval mi, že jsem mu to osvětlil.

Už za života se najde dost otravů, co vám vytýkají povalování.
Mají dojem, že to jejich hektické pobíhání sem a tam má nějaký smysl.
Až z toho koktají. 
Když si telefonují a srazí se spolu na jedné ulici.
Co teď?
Co s bláznovstvím?
Možná, že ono je odpovědí.

PS.
    Čert vyletěl z elektriky. 
    Moc dobře si pamatuji, jak mi šrotovala představivost.     
    My jsme si museli vůbec všechno nějak domejšlet.