Za tmy

Probouzím se k ránu

po mejdanu, který

nedává smysl.

Probouzím se, abych

usnul zaživa, tak, jako

mnozí před námi a

mnozí po nás.

Svět je pryč, zůstala realita,

zůstaly vzpomínky na sny, které

nás vedly za ruku,

zůstalo jen holé šílenství.

Přijde zase ten den, kdy

budeme na živu víc, než

rádi?

Přijde ta chvíle, kdy si

navzájem přestaneme pít krev?

Dodnes nevím, jak se těch

nočních můr zbavit a 

jak nechat svou duši

zalít sluncem.