Knajpa

V omítce oprýskané mapy všech galaxií

Stařičký neon dávivě zabliká

Zevnitř se ozývá pochmurná muzika

A žvásty kejklířů co do hlav piva lijí

Tři zuby zlámané ke dveřím strmí se tu

Mosazně z dýhy ční klika povislá

Z dlaní nemytých odporně nakysla

Vstupenka na jeviště v unylém kabaretu

Shrnutím deky šedé, vše ze rozvolní

Podlaha ulepená, kouř štípe do očí

Apoteózu svojí barman přeskočí

Lhostejno kdo to platí, štamgast či přespolní

Arytmie času ve zjizveném pultu bydlí

Na tvářích v pološeru spí mázdra nachová

Těch pár hřadujících duší úctu zachová

K samotě a smutku, k rozviklané židli

Hovory drkotají, jak povoz pionýra

Dvě deci kořalky, půl kila svědomí

Loukotě prázdných řečí čelisti nezlomí

 I když to někdy bolí, ještě se neumírá

Chronos si udělal pelech za televizí

Jako sup mršinu pojídá vteřiny

Starci i mladíci, vinní i bez viny

Často si nevšimnou, kam jejich roky mizí