Tam, ve lsti šumu

Pane Safiáne,

já respektuji limity českého jazyka, vždyť píši spisovnou češtinou, ale poetiku si tvořím na základě svého vlastního mentálního založení, jako ostatně každý jiný. 

Pane Litartsi, děkuji. Už jste mi to pod jinou vaší básní vysvětlil. Když máte zato, že diky svému mezinárodnímu původu nemusíte respektovat poetiku a limity jazyka ,ve kterém píšete, pak je jasné, že jste pyšný na to, co jsou druzí neschopní pochopit.

Pane Safiáne,

z jakého titulu a nadhledu takto soudíte?  

Pane Litartsi, to, že vaše básně vypadají záměrně tak, jak vypadají, je velmi smutná pravda. A vy se jí ještě chlubíte!

...že s vaším viděním...

Pane Safiáne,

opět mě nutíte, abych se vzepřel tomu, co píšete, že ukazujete na konkrétní nedostatky v mých básnických dílech. Básně jsou ve svých určitých zvláštnostech tak záměrné a natolik propracované, že s vaších viděním věcí nutně nemohu souhlasit. Vytýkáte mi něco, co je naopak jejich obsahovou i formální předností, proto váš kritický názor je pro mne chybný. Mnohokrát jsem to vysvětloval a nejen vám, že mi básně svými výhradami kazíte a konkrétně i proč. A pokud někdo nesouhlasí zase s mou kritikou jeho díla, nechť se také hájí, jak sám umí. To vaše doporučení, abych nekritizoval jiné, když nejsem schopen nebo ochoten diskutovat podle vašich představ, je nepatřičné. 

Pane Litartsi, rozdíl je v tom, že já ukazuji na konkrétní nedostatky, zatímco vy používáte jen obecné floskule. A nemůžete popřít, že několik z nás čtenářů se tu po dlouhou dobu snažilo přimět vás k věcné diskusi. Vy jste naopak kritizoval, opět v obecné rovině a z pro mě nepochopitelných důvodů, vždyť se jedná o lidi, kteří už své udělali a není třeba se k nim vracet ( snad jen, pokud by mohli být  inspirací pro další rozvoj), nejenom některé klasiky, ale dokonce i českou prozodii a stavbu verše. Samozřejmě nekonkrétně a obecně. Uznávám, že moje kritika na vás musí působit depresivně. Ale není vedena žádnými postraními úmysly. Dokonce se snažím vycházet, tak jako u každého, z vaší poetiky, posoudit její postavení v současném kontextu a také to, jak se vám povedlo její postuláty naplnit. Díky vaší nevstřícnosti je to o něco těžší, ale ne nemožné. Jde o to, abyste třeba u básně v dokonaém, ale netradičně zapsaném českém jambu netvrdil, že má špatný rytmus a po gnomickém obsahu neplivl poznámkou, že tam vůbec není. Nebo netvrdil o básních ve volném verši, ten si přece nevymysleli autoři Písmáka, že to není poezie, ale próza. Můžete přece inspirovat diskusi o tom, co je to volný verš a kde je hranice mezi veršem a prózou. Atd. POkud nejste schopen nebo ochoten postupovat takto, raději se kritiky cizích prací vzdejte a věnujte se jen vlastní tvorbě.

Pane Safiáne, 

každý kritizuje díla druhých podle vlastního soudu, schopností, znalostí a zkušeností. Stejně tak i vy hodnotíte moje díla, kde to, co mi vytýkáte, třeba, že moje básně zatím nejsou víc než rébusy, zbývá jim vnuknout ještě duši, na mě může působit depresivně či destruktivně. Právě, že ta duše je jejich podstatou. Kritéria své tvorby netajím, ta jsou obsažená v básních.  

Pane Litartsi, znovu opakuji. To, jak tvoříte nebo to, jaká jsou kriteria, podle kterých se považujete za umělce, je vaše věc. Ale tam, kde komentujete cizí díla, byste neměl zapomínat, že vaše kriteria mohou být, vzhledem k tomu, že je tajíte a vzhledem ke zvláštnosti a osobitosti vašeho díla, nesrozumitelné a bez hlebšího vysvětlení mohou na někoho působit destruktivně.

Pane Safiáne,

já jsem umělec, ne kritik, vyjadřuji jen svůj pocit z díla a stručný názor, ovšem na podkladě určité odbornosti a vyšší umělecké kulturnosti. To se odvažuji tvrdit. Co je to umění? To je těžké podrobně rozebírat a vysvětlovat, to je věc rozumu a citu člověka. Když mi píšete, že mým básním ne dost dobře rozumíte, tak vám je teoreticky asi nepřiblížím natolik, abyste jim porozuměl zcela. A když se o to pokusím, tak mi už vůbec nebudete rozumět. Umění je svým způsobem i složitým tajemstvím a čím objektivněji působí (v obsahu i formě), tím má i vyšší hodnotu. Otevírá větší významové prostory, než pouhý popis skutečností. Takže zase jen takové "floskule".     

Pane Litartsi. Začnu od konce. O tom, jak působí vaše kritiky prostě vím. Jinak bych o tom nepsal.

Všechno, co píšete vás ctí. Ale je to příliš všeobecné. Takové floskule o vlastní i cizí poetice dokáže napsat každý. I když se s tím dnes setáváme málo, dříve to byl na Písmáku oblíbený, a ne právě dobromyslný, styl kritiky. 

možná příště, 

díky za tvůj komentář.

Lami,

ano, píše to program člověka, ovlivňovaného el-dobou, brzy přijde upgrade. 

Pane Safiáne,

četl jsem několik vašich děl a bylo mi hned jasné, odkud ke mně z vaší strany vítr vane. Tu vaši básnickou konstrukci s pětislabičnými rýmy, kterou jste jako raritu raději do své sbírky nezařadil, si dovedu představit. 

Víceslabičné rýmy zvyšují hudebnost básně, musí se to ale umět napsat. Vadí mi naopak upovídané verše, které jakoby z nutnosti, aby to znělo jako báseň, svůj konec zalepí nějakým rýmem. Nad tím, co mým básním opravdu prospívá, se neustále zamýšlím. Je to pohyb vpřed, jejich stálý vývoj, ne stagnace nebo dokonce dodržování nějakých školometských pouček nějakého pana učitele, který sám nenapíše dobrou báseň. Čerpám ze současného života i z naší "elektronické" doby, ne ze 16.století. 

Píšete, že já možná vím, o čem v kritikách cizích básní mluvím, pro ostatní je to ale hádanka, která řešiteli nedává žádnou oporu. Jak to můžete vědět, že nedává? Já nepíši nesmysly, jako někteří urážliví "kritici" mým básní. 

Pane Litartsi, co se týká vašich básní, jsem smířený s tím, že je píšete sám pro sebe. Když v nich vy něco vidíte, prosím. Já to vidět nemusím. Moje poznámka o významu délky rýmové shody pro hudebnost verše není teoretická. Napsal jsem si sonet s konstruovanými rýmy s různou, až pětislabičnou shodou a hned pochopil, že pro živou báseň to nic nepřináší. I na písmáku se objevil pěkný čtyřslabičný rým, který ale působil velmi přirozeně. Takové rýmy jistě význam mají, ale dovolím si tvrdit, že pro hudebnost ne. Kupodivu se můj sonet setkal s velkým ohlasem (a to tam bylo několik na současné poměry vynikajících básníků). Chtěl jsem ho zařadit do jedné sbírky jako raritu a důkaz toho, o čem mluvím, ale rozmyslel jsem si to. Ale jak říkám. Když vás to baví, pište si, co chcete. Přesto byste se měl zamyslet nad tím, co vašim básním opravdu prospívá.

Na tom, co jsem řekl k vašim kritikám druhých, trvám. Nikdy jsem od vás nečetl žádný uchopitelný argument. Vy možná víte, o čem mluvíte, pro ostatní je to hádanka, která řešiteli nedává žádnou oporu.

Nevím, co mi to má vypovědět. Nevidím žádný smysl těch slov. Píše to nějaký program? Jestli ano, je nutné uvažovat o upgradu.

Pane Safiáne,

ta prachová zrnka ve slunečním svitu se mi leskla i třpytila, jak se pohybovala v různým úhlech dopadu slunečních paprsků. 

Jinak, moje básně můj postoj vysvětlují, jen ne každému zcela srozumitelně. Básnické umění (jako i každé jiné) není jen o všeobecně pochopitelném sdělení v nějaké stylizované formě, ale i o vyšších duchovních a etických hodnotách. Žádné provokace ve svých kritikách nepíši.

Jinak vám děkuji za tak obšírnou kritiku.

Další pokračování. Text se mi,nevím proč, když chci odkliknout kurzívu, uloží. Nebudu to tedy protahovat. Jen dodám, že v dalších třech verších propad pokračuje. Vaše básně by byly spíše ozdobou kvízů, než poezie. Ale to je vaše věc. Horší je, že, aniž formulujete základnu, se opovržlivě, všeobecným nic neříkajícím odsudkem vyjadřujete k básním kolegů. Vzhledem k tomu, že se podobně neadresně a hanlivě vyjadřujete k českému rytmu a jeho metrické soustavě  i k předním básníkům a ani vaše básně nijak váš postoj nevysvětlují, vzniká dojem, že cílem těchto příspěvků není zapojit se do diskuse, ale provokovat. Jsou tu totiž i takoví autoři, kteří vaše "kritiky", navzdory vašim básnickým příspěvkům, mohou brát vážně. Vzhledem k tomu, že na Písmáku nemám  žádný praktický vliv, mohu vás jen poprosit, abyste  těchto způsobů zanechal.

Pokračování dolního textu. Opět se mi to po nějakém kliku uložilo nedokončené. Lek třpytu je přece nesmysl. Věci se buď lesknou nebo třpytí.

Pane Litartsi, nevím sice, co je rytmická eufonie, ale rytmickou stránku jste skutečně posílil. Vaše báseň se proměnila ve skandovanou poezii neboli hiphop. Mohl jste toho dosáhnout jednoduššími prostředky, které by neměly takový dopad na srozumitelnost, ale čert to vem. Je to zvláštní posun. Pokud si pamatuji, hiphop jste neměl rád. Pokud se chcete pohybovat tímto směrem, nelze nic namítat. I tak byste měl posunout výrazovou stránku směrem k větší srozumitelnosti. Vaše experimenty s maximálním možným prorýmováním zatím nepřinesly žádné výsledky použitelné v poetické praxi. Očekával bych, že po prvním, nejpozději druhém pokusu pochopíte, že rýmový souzvuk delší než tři, možná, při delším verši, než čtyři slabiky, neposiluje eufinii básně, ale naopak jí škodí.  Ocitáme se při něm spíše než na poli rýmu v hájemství určitého typu kalambůru. Váš plný souzvuk přes čtyři, pět slabik prodloužený o několik rýmujících se samohlásek je sice pěkný výkon, ale Nezval předvedl, neomezován jako vy obsahem, který je třeba básni vnutit, plného souzvuku 11 slabik. A paradoxně náhodný obsah těchto veršů jim dává větší poetický smysl, než váš chtěný obsah. Ten nutně musel být zmrzačen. Mohl bych vám to ukázat na vaší básni o třpytícím se prachu, kde první strofa je obsahově přijatelná, byť ne působivá, i když nese  znaky kroucení. Ta druhá, to se ve vašich básních děje často, je už zcela  v zajetí diktátu vašeho schématu. Hned její první verš je vycpávkový, druhá polovina je po nepatrné úpravě té první zcela zbytečná. Navíc nese významovou perlu v podobě spojení lesk třpytu.

Toto je opět zcela prorýmovaná báseň různými typy rýmů, v různých vzájemných kombinacích čelních, vnitřních a koncových, včetně zapojení výrazů názvu básně. Přitom hlavní funkční důraz ve verších spočívá na sdružených rýmech koncových. Tato důsledná prorýmovanost téměř všech slov osmislabičných veršů výrazně zvyšuje rytmickou eufonii básně.