Víra

Jsem na střeše světa

nedá se tu skoro dýchat

krásný výhled do podhůří

plocha mraků jako pevnina

ostré štíty kolem mne

Kdo mne sundá dolů

když mě sem přivál vítr?

Kyslíku je stále méně

jako soli v království

a všechno je tam někde dole

nade mnou se jako vlček točí

velká ozónová díra

plíce teskně trhají se

zachrání mě jenom víra

ale jsem hráč - karty na stůl

podlomily se mi nohy

jako bambusové stvoly