Třída smrti

Je Pondělí,  přesně týden bez tebe

Ale když jdu kolem tebe mé oči koukají stejně jenom na nebe

Protože už nechci cítit tu sůl tekoucí po mém těle

A pokud ji stejně ucítím, tak si přeji jenom zůstat v bezpečí mé postele

Protože jsem doufala že se nebude šeptat, kdy přijde další na řadu

I když by určitě už všichni rozuměli našemu případu

Který každý z nás sledoval roky zpátky v nějakém pořadu

Nebo videu

“Třída smrti” se to jmenovalo

Člověk si může dál poklidně ležet v mauzoleu

Ale přitom stejně krátce na to

Mi to video bůh ví proč vyskakovalo

A věděla jsem, že začínám mít v hlavě pomalu ale jistě zhasnuto

Ale pak jsem otevřela oči

Přestala slyšet ty hlasy ostatních

Které tam ani nebyli

Stejně jako u všech mých problémů si říkám:”Člověk do stejné řeky 2x nevkročí”

A nevkročila, postavila jsem most na pilířích pevných

A tak se teď pozdržím ve svojí hlavě na chvíli

Abych nabrala nějaké ty síly

Na stavění mostů