Neuhádneš

Kdo je koho pánem ptá se mladý muž
je nože ostří nebo ostří nůž

a je venku jasno nebo stále spí
do klubíčka svinuté slunce polední

komu chybí málo hodně možná má
úsmívá se v koutcích v den kdy umírá

snad jsou naše volby všemi směry platné
a v poslední chvíli okouzlíme vrátné

kdo je koho pánem ptá se starý muž
dozvím se to konečně už už už už už 

pod pokličkou hlavy vody plné hlasů 
kroutí se a zmítají jak prstýnky vlasů

naruč hřejivosti v ránech plných mrazů
blyštivosti lesk našich popraskaných glazur

naivita z nevědomí hlavní chod poslední večeře
kde ztratilo se svědomí kam za které dveře

kdo je koho pánem zní zpěv jarních vrabců
a pouze ticho nad hroby již mlčících starců