Dej k( )rokům smysl

Jak ostrý důvtip času,

zahladil stopy při životě,

už není sám kůl v plotě,

zavelel pohov tvým vlasům.

Svítá naděje na děje,

kde dva úsměvy se zračí,

a kvartet nohou kráčí,

ač písek, řeka, závěje.

Ruka přes vršky k pasu padá,

slunce je svědkem měsíce,

z jedné noci jsou tisíce,

každá noc zestárne příliš mladá.

Zeptej se větru kam dnes povane,

tam kroky naše mají směr,

co dává život chyť a ber,

to hezké nech si dobře schované.