Jednou Tě najdu

Oči se prý nikdy nezastavují

I když se Vám může zdát, že upřeně civíte do jednoho místa,

Vaše oči stále těkají.

Ty jeho byly momentálně upřené na komíny.

Venku bylo modře, napadaný sníh odrážel městská světla

Ona světla ho nutila jít ven

Pozoroval komíny, ze kterých stoupal dým

Dusivě nepříjemný dým

Kouř, chtěl být jedním z nich

Stát a nic nechtít.

Protože on si přál jedny rty, které byly tak daleko od těch jeho.

Toulal se po nocích, protože snad doufal, že potká alespoň jedny podobné těm, které ztratil.

Prý to přejde.

Nemyslil si to, z jeho hlavy nikdy neodešla.

Pokaždé co stával na peróně, hledě do změti obličejů.

Na malou sekundu zadoufal, že ztracené oči narazí na sinalou tvář. Patřila jí.

Možná to byla jeho představivost nebo unavená mysl, ale měl pocit, že tam byla.

Pokaždé co ji hledal, zaleskla se ve výloze, propůjčovala svůj obličej štiplístkům.

Na malou chvíli si dokázal splést ruce mladičké matky dvou dětí za ty její.

Nadechoval se zhluboka, jen snad aby zachytil její vůni.

A pokud někdo používal podobně sladký parfém, srdce se mu jako mladíkovy zatetelilo.

Až na to, že to nikdy nebyla ona.

Podrážkou těžké glády zašlápl zbytek poslední cigarety.

Pták za ním následoval jeho cestu k vysokým komínům.

Krákavě doprovázel jedno smutné srdce.

Již se rozednívalo a on šel cestou dělníků.

Ušpinit si bříška prstů při vzpomínkách na rty.