Hodní a zlí

Psáno před časem, platné stále.
Bez ohledu na to, kdo a kde aktuálně střílí.

Tank, symbol osvobození Prahy, přebarvený na růžovo, byl nyní, asi dočasně, převezen do Brna. Nedotknutelní poslanci a umělec, kteří za účasti malých dětí tank statečně zneuctili a později docílili jeho odstranění a ukrytí v depozitáři, mě serou.
Tato směsice hlouposti, arogance, a neúcty k životům sovětských vojáků je trestuhodná.
Je to stejné jako hloupost, arogance a neúcta komunistů, kterou projevovali k vojákům západních spojenců a účastníkům nekomunistického odboje.

Argument, že tank z roku 1945, umístěný na sokl Pražany, připomíná tanky z roku 1968 je hlupáctví technické i politické.
Vidím to jinak.
Je potřeba oba typy obrněnců rozlišovat a nezapomenout.
Ty první, a může se to nelíbit, svobodu do převážné části republiky přivezli. Ty druhé odvezli. Odvezli svobodu a asi i poslední šanci na kvalitnější hmotný život v rámci socialismu.
Je potřeba nejen nezapomenout, ale zobecnit genezi vztahu mezi námi a Rusy.
Mezi dětmi na pískovišti i mezi zeměmi často bohužel platí: Od přátelství k nepřátelství.

V Čechách bylo objeveno ložisko lithia., které je surovinou pro výrobu akumulátorů. O lithiu se proto mluví jako o ropě budoucnosti.
Je mi líno hledat na netu, kde ložisko přesně je, a jak je mocné.
Budu hypoteticky předpokládat, že jeho význam je celosvětový.
Pokud tomu tak je, umím si představit změnu chování Spojených států vůči naší zemi, pokud naše nakládání s touto surovinou nebude odpovídat zájmu Američanů.

Ale snad to není tak zlé, a já se naprosto mýlím.
Kytka na věži tanku mi dává naději, že soudnost mrtvá není.