Střelec, zbraň a pes

Při jedné z jízd na kole pozdní nocí, jsem v jinak zcela prázdné ulici zaujal dogu.
Možná můj strach, možná metr by potvrdil, že v kohoutku mi sahala k řídítkům.
Krásné zvíře.
Zaregistrovala mě nějakých šedesát metru ode mne a rozběhla se dost svižně mým směrem.
Vozil jsem, po mírně napínavých zážitcích, nejistými částmi města, pistoli s nábojem v komoře. Na deseti metrech jsem zvíře zaměřil a natáhl palcem kohout zbraně…

Na pěti metrech se doga otočila a běžela zpět k nervózně volající paničce.
Nejsem myslivec a vždy jsem střílel jen do terčů. Pochopil jsem, že vystřelit po živé bytosti bych nedokázal.
Čízu jsem přestal vozit.