Minulost

Sedím u stolu

Hlava opřená o desku

A slzy tekoucí po mé tváři místo potu

Z toho zapomění, zapomění schovaném v alkoholu

Myslím na tebe a na něho

Ve vzpomínce co se vlastně tehdy stalo?

Bylo to jeho vědomí že se neposunu nikdy dál?

Nebo jen shodil strom na mou cestu sám

Abych se už nikdy nemohla dostat domů

Chci jít spát

Ale ne protože jsem unavená ze všech těch akcí kam jezdím

Ale protože tě už nikdy neuvidím tát

Jako ten tulipán na jaře při rozmrazení rok po roce uvidím