Opět zničující BULIMIE

Bulimie

Žádná dieta nedokáže to, abychom hubly tak rychle, jak chceme. Možná tě napadne způsob, který už hodně z nás zkusilo a který by nám mámy neschválily - bulimie. Bulimie sice nepatří mezi diety, ale bezprostředně s touhou zhubnout souvisí, proto se o ní chci zmínit.

Bulimie je chybně označována jako civilizační nemoc. Nejdřív je to spíš spása. Není možné být tlustá, ne v dnešní době, ne v tomhle věku... Bohužel si volíme \"dietu\" životu nebezpečnou - kdo se dosud nepředklonil nad záchodovou mísou, neví, o čem mluvím.

Je strašné strčit si prst do krku a dívat se do záchodové mísy na snídani, kterou jsi právě dojedla. Žaludek se bolestivě sevře, jako kdyby upozorňoval, že neděláš správně, ale zanedlouho to děláš po každém jídle. Není to jednoduché, tvé tělo je už pak vyčerpané a dává ti to najevo slzami. Nejsou to slzy smutku, ale slzy zoufalství a fyzického vyčerpání. Kutálejí se po rudém obličeji. Říkáš si, co to k čertu dělám? Ale pak umyješ obličej i záchod a za dvě hodiny to celé zopakuješ.

Proč? Protože kalhoty začnou tvé tělo nemilosrdně obepínat. Čím víc hubneš, tím víc se utvrzuješ, že to není takové zlo. Bulimie ze začátku bolí, spíš na duši než na těle. Ale časem se ukáží následky: začnou padat vlasy (ráno se bojíš učesat), lámat nehty... Samozřejmě kvůli nedostatku vitaminů a minerálů. Ale nejbolestivější jsou křeče. V noci stačí jen natáhnout nohu a je tu strašná bolest, prostupuje celou nohou, vůbec s ní nemůžeš pohnout. Když tě to pak potká několikrát za noc, bojíš se usnout. Při rodinné večeři se ti třeba nahrnou zvratky do úst. Tak se žije s bulimií...