HNÍZDOSPLEŤ

soumrakem
vyplazily se skřeky
skryté v thújích
na čekané...

dráty v korunách
     spojují vyšší svět
           kam už tvé oči nedosáhnou

            uslyšíš krákání do šera
    netanči mezi loužemi
vranám na očích

         provedu tě spícím městem
      skrz březový spletenec
    abys nezabloudila v mlze
  bosá když se plahočíš
z neřestných výprav
odemykej honem bránu
klíčem matčiným
už jsou nablízku
temná křídla
  jejich sinusoida
   požírá za menší prohřešky
    než je devět životů kočky

nespěchej
dýchej, zatím smíš
na schodech do ložnice
vyspíš se z hříchu první krve

sem nemohou pírka vran
oko co slídí po stěnách
vkrádá se do vitrín
mozkoryt

blednou líce                
                    vadne květ
pohasne svíce
                    schvátí mne led
bezbarvá něžně
                          ztrácím chuť
se smrtí běžně
                          buď jak buď.