Okno za mřížemi 9.díl

Okno za mřížemi 9.díl

Prošel jsem okolo Toma, který vyndával všechny nakoupené věci z  auta a opatrně jsem ho minul, když jsem viděl co vše nabral do náruče. V puse měl nacpaný rohlík a přitom se snažil, aby mu nespadla další taška. Balancoval s tím, až ke stolu a slavně zahulákal, když se mu to povedlo. Vrátil se pro jeden balík, co skončil u dveří a dojídal nějakou tyčinku. Vůbec jsem nechápal, jak to stíhá poslat do žaludku. Zřejmě máme doma chobotnici s velkou spotřebou. „Všechno vyndej a pak přijď do knihovny. Potřebuju s tebou něco probrat.“ Zmizím v provizorní pracovně, kde byla spousta knih. Usednu ke stolu a přemýšlím o nejlepší variantě. Při prvním okamžiku mě napadlo hlídat budoucí paní Krastovou a upozornit jí na nebezpečí, ale nakonec to celé přehodnotím. Pro ty ženy se jevil Michael Krast jako anděl co jim spadnul do cesty a mohli se o něj opřít dokud neukázal světu svou pravou podobu. Nebylo by to poprvé, kdy náhodně narazili na dokonalého muže. Uměl se skvěle přetvařovat a zahrát divadlo. Dokonce jsem tomu byl svědkem. Nikdy by mi neuvěřila.

Jeho plán byl vždycky, tak promyšlený a počítal takřka s každým problémem. Jeho muži si dávali pozor, aby nebyli v podezření a zjišťovali dostupné informace a nastražili pasti, do kterých se žena snadno lapila. Následně byla okouzlena Krastovou maskou dobroty a lásky, než se stala jeho ženou. Pořád se to opakovalo a nemělo konce. Kdo ještě bude muset trpět? Skončí to někdy?  Musím začít co nejdřív. Tom se dostavil po pár minutách, kdy funěl jako přecpané prase. „Hotovo. Mělo by to na chvíli stačit. Mamka si zbytek přebere. Říkala, abych na ty balíčky nesahal.“ Přikývnu a nechám ho, aby si sednul naproti mě. Díval se přes stůl, který nás dělil a dychtivě očekával nějakou veledůležitou práci. „Zůstaneš doma. Nehneš se ani na krok.“ Spustil jsem a viděl jak Tom absolutně nesouhlasí. Celý jeho obličej se zamračil a já věděl, že to je problém. Vždycky se snažil dostat ven a sledovat každý můj pohyb. Musel jsem uznat, že má na to vlohy a dokázal se tiše a nenápadně dostat prakticky kamkoliv. Jeho zámečnická dovednost, kdy otevře jakýkoliv zámek se hodila, ale nerad jsem ho o to žádal. Není to tak dávno co mu hrozilo vězení za nepovolený vstup do jednoho domu a právě v té chvíli jsem ho potkal. Následně jsme zjistili, že hledáme úplně stejné lidi. Nakonec jsem ho donutil, aby šel domů a tam poznal pravdu o jeho sestře.

Marta mě přivítala a byla ráda, že na Toma občas dohlédnu a nakonec se i ona přidala. Nechtěla, aby viník zůstal nepotrestaný. Čas rychle utíkal a my se společně dostali na tu správnou stopu, ale nedalo se to dokázat.  Krast nezanechával žádné stopy a zmizel o několik měst dál každých pár měsíců. Nikde nezůstával, aby obalamutil další ženu, ale tady najednou plán změnil. Dokonce se Tomovi podařilo získat svědkyni. Musím se co nejdřív pustit do práce. „To mi nemůžete udělat. Chováte se ke mně, jako bych byl taky ženská, ale já jsem muž. Chci být jako vy!“ Bouchnul pěstí do stolu a vstal ze židle. „Tohle je to nejdůležitější. Musíš chránit Martu a Janu. Je možné, že pořád někde Janu hledají a až příjdou na to, kde jsme a kdo jsme zaútočí.“ Tom zavřel pusu a chvíli si to nechal kolovat v hlavě. Zasalutoval jako voják a hlásil. „Provedu. Ochráním celý dům.“ Ulevilo se mi, že ho nemusím víc přemlouvat. Občas se choval jako tvrdohlavej osel. Nechal jsem ho jít a promluvil si znovu s Martou. Potřebuju vědět víc.

Vešel jsem do pokoje, kde seděla na posteli Marta s Janou a uklidňovala jí. „Slečno Jano potřeboval bych vědět další informace. Něco co mě může přivést k dalším důkazům. Vím, že to je pro vás bolestivé, ale pokud to nezastavíme budou na řadě další oběti.“ Jana byla trochu duchem nepřítomná, když se odvážila začít mluvit a každé slovo jí drhlo v krku jako, kdyby mělo ostny.