Nikdo opravdu není doma prorokem

„Určitě jsem něco zapomněl.“
„Zkus si vzpomenout.“
„A co když jsem to zapomněl schválně?“

S lehce podvráceným sebevědomím postávám oblečen ve svátečních šatech po pás v rybníce s pouťovým balónkem. 
Pro drobný detail, že by se mohlo něco přihodit. 
Že by třeba přiletěl koráb z jiné planety.
V dálce zní kolovrátková hudba od kolotočů.
Za dřevěnou střelnicí jsem se líbal s holkou, co měla obočí jako Brežněv. 
Brežněv se uměl líbat.

Nad hladinu vyjela vodníkova hlava.
„Jaký máš teď o sobě mínění?“ zeptal se hrubě, protože jsem se právě vymočil do vody. 
Jen proto, že jsem se příliš ponořil do myšlenek a ztratil zábrany.
Na suchu bych to neudělal, vždyť jsem si ani nerozepnul kalhoty. 
„Nic moc,“ řekl jsem. „I když...“
„I když, co?“ mračil se obočím jak...ale k čertu!
„Dokonalost je na pendrek,“ vyslovil jsem se.
„Na něco jsi zapomněl.“
„Já vím.“

PS.
    Žena, kterou chtěl usmrtit několikanásobný vrah se zachránila tím, že mu silně zmáčkla penis.
    Utekl.
    Nepřiměřená obrana?