nezbytné věci

Milý Karle, přiznávám, že mne tvé milé hodnocení básníček z nové knížky přimělo se podívat, co nového u tebe a v profilu se mi objevila nejprve jen jedna sloka:

Lehni si vedle mě

kdekoli budeš, neotvírej dveře

A spočítej otázky

na všechny odpovědi, které nemáme

A než jsem si uvědomil, že je to jen část básně, zpozorněl jsem a řekl jsem si, že je to hezký text, a i následně si myslím, že by klidně mohl existovat samostatně.  Nicméně četl jsem dál a jistě mi promineš můj subjektivní pohled. Stále jsi zůstal tím romantikem se silným vztahem k milostné poezii a tvé zaujetí, emoce tě nutí k doslovnosti, byť ne takové, která je typická pro začátečníky mající potřebu se vypsat ze všeho (zde je přece jen znát jistá zkušenost). Dovolil jsem si tvou báseň pro lepší vysvětlení zkrátit, mám tak pocit, že text nabízí širší asociace, byť musím uznat, že celý tvůj text, tedy i s dozněním získává či nabízí specifický rozměr, uzavřenější a nijak neruší, a nepochybně musí mít zastánce, protože z něj prýští upřímnost. Verš s deštěm a prachem z ulice je spíše nadbytečnou poetickou vsuvkou, protože obsah je sám o sobě hutný a nosný.

Lehni si vedle mě

kdekoli budeš, neotvírej dveře

A spočítej otázky

na všechny odpovědi, které nemáme

Řekni mi vše o svých démonech

kteří tě neopouštějí

Nemohou přežít v jasném denním světle

obejdeš se bez nich?

Řekni mi vše o tom, jak sníš

o snech, které jsou příliš velké

Tohle je dobrá báseň. Je v tom vidět upřímnost a jisté zoufalství vyvážené láskou