Nebeský rybář

Sedá si do mraku
přihlíží dolů 

 

světskému zázraku
každému tvoru

 

vlascem z mlhoviny
svírajíc mezi prsty

 

naláká prost viny
plovoucí hvězdy

 

pro návnadu duhovou
blikající tichou tmou

 

Jitřenka s Polárkou
omámeně vyplujou

 

když sem tam pobafne
své nekonečné fajfky

 

stříbrný kouř vydechne
do nedozírnosti dálky

 

v slzách má napsáno
jak rozumět stromům

 

pozdravit blesky
děkovat hromům

 

ve vodách nad mraky
vlny snů se překlápí

 

a na nich splývači
rádi se utápí

 

a zase nachází..

 

laskavý a jemný
stejné ma i ruce

 

nenechavá hvězdy 
dlouho se vykroucet

 

na každou chycenou 
slzu svou za bolest přidá

ať hojí se volností
tma ji neubodá

 

je skrytý svět 
kde nesvítí hvězdy

 

zima a samota 
prokletí navždy

 

mnoho jich zažilo 
těžký tam propad

 

není vln v temnotě
jen hrůzy vodopád

nebeský rybář 
s plným vezírem

 

těm co už ztrácí zář 
světla dá gejzírem

 

paprsky ve vlasech
galaxie v očích

 

až jednou zabereš
poznáš ten pocit

---