O podstatě hvězd

O podstatě hvězd

Když byla v duši mé temná mračna,

přišel si ty má hvězda jasná. 

Od té doby já zrak v oblohu upírám,

doufaje, že znovu tě tam uhlídám.

Hvězdář v ten den dávný se zrodil,

to já byla tím, kdo v jeho kůži chodil.

A to vše v touze poznat více krásy,

více z této hvězdné spásy.

Dny i noci já hledíc v oblohu,

došla jsem až k poznání tomu,

poznání tomu, že nejsi hvězdou,

jsi totiž nebesy, jež k ránu blednou.

V tvých očích třpytí se záře hvězd,

jak tajemně lákavá pro hvězdáře jest.

Jak teplý a lehký je dotyk tvých rukou,

jak paprsky slunce nad ranní rosou.

Jak luna stříbrná na obloze svítící,

ty jsi světla zdrojem, jsi planoucí svící.

Tak pusť mě k sobě, pusť mě blíž,

ať v teplém světle svíce najdu skrýš.