Neboj

Jako bych pod břehem hledal zas ryby

ruka má pod šaty nelezla tebe

a možná svlékl bych tě ze všech kdyby

jenže jsem zapomněl, kam řeka vede.

A nevím, zda břeh jsem nebo jen hlína má

z které mne vytáčí hrnčířský kruh

a dlaně cítím jen, že mne teď objímá

tvá něha, která je lehká jak vzduch.

A duše balónek je jenom uvnitř nás

plný je nálezů a taky ztrát     

provázek dlouhý je tak jako náš je čas

a smrt je pustit jej a začít spát. 

Však ve šlépějích našich dětí  

my dva půjdem spolu dál

jsme do ticha otisknutí

já už víckrát takhle spal.