Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOstrůvek
Autor
Litarts
-
Senzitivní den prožít
nejen sen intimní klid.
O dar slůvek z něj toužit
pro tvar vně dej ostrůvek.
-
Dát mu hnouti i pouti
ve směru snu si plouti.
Vzpěru umu cit proti
prosít sumu pokradmu.
-
9 názorů
Máchův Máj jako dokonalý příklad básnického rytmu? Částečně ano. Já mám na něj ale i jiný názor, už i ta první část má rytmické prohřešky v posledních dvou verších. O obsahových problémech, které mě také vedly k vlastnímu přepisu této části Máje, jsem se zmínil již dříve.
Máj
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
Je tu řeč o Máji K.H.Máchy, na jehož první část jsem před časem napsal svůj vlastní básnický přepis, který sem opakovaně přikládám:
Máj
Slunce ke spánku se klonilo,
v oblacích kouzel a červánků.
Byl první máj, večer snů, plánků,
kdy již i o lásce vše snilo.
Hrdlička, slavík zpěvem touhy,
ve vonném háji, v květech stromů.
Voláním svým po sletech domů,
máj tak vítal jménem mnohý.
I v bolu pláč tu slyšen tichý,
kde jezera šum, v křovích stinných.
Z jakých vidin, poví, že z vinných,
pro sen lásky, ztišen hříchy.
Pane Voříšku,
nic ve svých básních nerozsekávám, naopak vycházím z klasických vztahů ve verších, ale hledám pro ně nové významové hodnoty.
Pravda, vyjádřil jsem vlastní názor. Na rozsekání si však stačíš sám. Nerozumím tomu, to je fakt.
Co se týče Máje, ten zněl pěkně nejen tehdy, ale zní pěkně dosud. Stále je používán od základky po univerzitu k výuce sklatby verše / básně a k příkladům dokonlého rytmu obecně a jambu zvlášť. A Máj je stále vydáván! Pokud by byl Máj tím, co říkáš, dávno by po něm neštěkl pes. To ostatně víš sám.
A když jsme u toho psa, tak kde je zakopaný: Právě proto, že o Máji píšeš to co píšeš (i jinde a obsáhle), ukazuje na to, že rytmus buď necítíš, nebo tě zaslepuje ješitnost, pýcha či co. Vím, že už se opakuji a hlavně zbytečně. Proto končím.
Pane Voříšku,
vyjádřil jste opět svůj osobní názor. Jen do toho, rozsekejte to! Mně se ale ty verše povedly a líbí, podle mě naopak patří do kategorie "pěkné" a navíc jazykově "neopsaně" osobité. I ty zastaralé infinitivy jsou tu použity nově. Zase tomu nerozumíte, já ale ano, je to můj současný plující ostrůvek. Píši si básně vlastní stylizovanou češtinou.
Co se týče originálu Máje, jedná se o nepěkně znějící pravopis v celém díle, který byl v době prvního vydání Máje jistě považován za pěkný. Později byl přepsán do novodobé češtiny, která by se ale Máchovi určitě nelíbila. Na skladbu veršů jsem již dříve vyjádřil vlastní názory.
Více veršů zde patří do kategorie "nepěkné".
K prorýmovanosti, např: Dát mu hnouti i pouti - kontraproduktivní, navíc použití zastaralé podoby infinitivu a hned dvakrát za sebou, působí hrozně, asi ještě hůře než ona prorýmovanost.
Vzpěru umu cit proti - co ten verš říká? Jak se dá uchopit? Jako rébus?
Snad dva verše ( 1. a 3.) jsou přijatelné.
Jako celek básnička působí odpudivě.
To, že si ani ty nejsi jistý kvalitou svého dílka je patrné, že musíš po jeho zveřejnění napsat komentář. Jakési alibi, obhajobu. Potřebuje vůbec kvalitní báseň tohle? Neobstojí sama?
PS
Ten stále tebou kritizovaný Máj, je i po staletích srozumitelný a je to poetický skvost. Dokonalá učebnice sklatby verše, zvláště pak jambického. A ten Mág - to "g" je jen v té době okrasně tištěné "j". Kudrlinka ve vrchní části písmene. Samosebou to nikdo nikdy (až na tebe) MÁG nečetl.
Janina6,
nenastává, jen se dále vyvíjí. Cožpak dnes můžeme číst třeba Máchův "Mág" (z r.1836) nebo český jazyk Březinových "Tajemných dálek" (Moderní revue, 1895)? V této a podobných mých básních je zvláštností jejich celková prorýmovanost, dodávající formě díla specifický jazykový charakter. Ten není odvozen z jiné poezie.
Jak na to koukám, asi už nastává i čas konce klasického čtení...
Klasické veršování a rýmování básní v různých prověřených schématech je již velmi "opsané" a jejich alternativní formy tzv. volného verše přivedly báseň již i mimo projevy, mající umělecký charakter. Kvalitní poezii je však možné dál rozvíjet, ve snaze o objektivnější podání obsahu i formy, aniž by ztrácela svůj původní kulturní smysl a význam.