Zápisek z meditace: sebedotazování: rozdělení mysli

Aru: Taky díky :-)

Aaen_jk, díky za rozumný pohled na věc

Janina6, Aru: Vidíme to ohledně tzv. meditace a tzv. osvícení asi celkem podobně.

Ahoj, taky bych se podělil o svůj dlouhodobější pohled a svou praxi / životní zkušenost :-)

- Fajn a potřebná je bdělá Přítomnost (tady a teď; mindfunness; flow;...), stejně tak Minulost (ta nás definuje – vzpomínky, minulé volby, zkušenost) a stejně tak Budoucnost (vize, sny, touhy, cíle, ...).

- Mysl je fajn a není to nic nižšího a není třeba ji vykořeňovat. Stav transu je taky fajn. Ego je taky fajn (ego je takový ďábel dnešní doby nebo stigmatizovaná černá ovce...). Vymazat si ego je jako si uříznout jednu ruku, je to potřebná součást našeho systému.

- Nemusím tzv. "východní" a "pop-ezo" pohled na svět a člověka. Nemusím škodlivé teze o "jednotě", "máje" apod.

- Je mi blízko pohanství a třeba analytická psychologie C. G. Junga.

Schopnost vidět se zvenčí a tak nějak nezaujatě je prvním krokem k sebezměně. Takže - pokračuj ve své cestě dál a dál. Tip.

Na to se nedá ani nic napsat. Takovej je to blábol.

Proč vlastně pořád blábolíte

Jani, přijde mi, že to osvícení je doménou nesmrtelných a že to už dokonce nebaví ani ty duše, být věčně osvícené a proto vyrobili svět, kde nemusí být všichni dokonalí a osvícení, ale za to, mohou být emocionální a mít aspoň na chvíli pocit novosti z nepoznaného v dočasném zapomění.

přijde mi to extrémě zvláštní, když v hinduismu se hovoří že jakýchsi 7 mudrců vědělo, že přijde na svět závoj zapomění (mája) a oni sami že se vzdálili, ale nechali zbytek lidstva v tom, leč kdyby to ostatní lidé nechtěli, proč by sami se také nezdálili, je to hodně zvlàštní a nedává to úplně smysl, kdyby lidé sam nechtěli zažívat éru nevědomosti, pak najednou to dává smysl.

a některé ty duše pravděpodobně už mohlo jejich osvícení tak lézt krkem, že se doslova vrhli na tvorbu temné strany emocí :D

dokonce mám dojem, že všechny náboženské systémy hovoří v tom smyslu, že vše bylo na začátku dokonalé, tak proč to potom měnit, kdyby smysl toho všeho bylo opět osvícení, proč se potom o něco snažit, kdyby cesta vedla jen z osvícení do osvícení, to je jako se narodit, 90 let meditovat o dokonalosti a pak naprosto osvícen zemřít, aniž by takový jedinec cokoli ze světa zažil :D

žít pro osvícení nedává smysl, navíc až opadne tzv. ten májin závoj nevědomí, nebude možné nevidět a tedy nebýt osvícen, takže defakto jde o to něco zažít, než se vrátí věcná blaženost, pak bude ta duše vzpomínat éru, kdy bylo co zaživat.

ale samozřejmě, jelikož žijeme v zrcadlících se iluzí se mohu mýlit a skutečně smyslem života je meditovat o smyslu života a kdo tak neučiní, toho po smrti sežere bájný egyptský krokodýl, spolu s Kerberosem a nakonec se narodí jako žížala v Himalájìch :D :D

Vzpomněla jsem si na bývalého kolegu z práce... jak pořád meditoval a pak jednoho dne skočil z desátého patra... všechny to šokovalo, působil tak harmonicky a klidně. Líbí se mi, co píše Aru. Že smyslem života je možná "jen" žít... mně to nepřipadá málo. 

no nevím, trauma funguje tak, že v aktuální moment je příliš silné, aby ho bylo možné překonat a po letec už je to jenom historka pro zasmání :D

nemyslím si že smyslem života je osvícení, ale že smyslem života je ho žít, proto se žije, pro život, že v tom je celý ten vtip

myslím, že myslí je uvnitř hlavy přehršel, věčně ve při :) podívej se nad mysl, nebo pod - vím já ... tam to začíná být fakt o ničem :) A nebo ne, vím já? Ale smířit mysli je taky dost dobrý :)

Zajímavé a myslím, že to vážně pomoc může. To vnímání sebe sama je záhadná věc, mě někdy pomáhá ze sebe jakoby vystoupit a udělat objektivní zhodnocení situace, např. : "No, teď tady ležíš, máš výčitky - to není zas taková tragédie.."