Vypůjčená

A hvězdy jak věčná světla

chvějí se na stropě nebe

báseň je branou do pekla

podívej kdosi už klepe.

A jsem to já, kdo ji píše  

inkoustem černým jak duše

a jsem s ní sám a tak tiše

a slova jsou šípy kuše.

A ďábel říká, ať píšu

a Bůh ať raději mlčím

a já od každého trochu

si do ní čehosi půjčím.

Smlouvu ať podpíšu krví

radí mi advokát v černém

nebyl bych prý básník prvý   

co sepsal smlouvičku s čertem.

Ale já nemám rád dluhy

říkám mu na to co uplet  

teď ať mi nabídne druhý

čím nejlíp zaplatit účet.

A anděl bílý jak mlha

dává mi jablko hříchu

že prý ho pro mě jen trhal

jako lék na moji pýchu.

A tak teď přec trochu váhám

zda vzít to jedno či druhé

na trhu věčnosti dávám

závaží na misky obé.

A říkám oběma díky

pánové nechte si dary

stačí mi jen otazníky

a svatých jsou plné fary.