Grál! Co je to? Jakou má funkci? A proč je to třeba vědět?

Lidé musí jít ve vývoji dopředu. Musí rozvíjet své poznání, protože jinak bychom stále žili v jeskyních. To se týká také oblasti duchovní. I zde je nutný nepřetržitý vývoj. Dalším nutným vývojovým krokem vpřed je poznání pojmu Grál a základních souvislostí s ním spojených.

Co je to tedy vlastně Grál, který má zásadní vliv na příští osud každého z nás?

Je to srdce stvoření! Je to místo, nacházející se na jeho vrcholu, z jehož podobě jako krev, proudí životodárná energie do celého stvoření, aby mohlo existovat. Zastavení tohoto procesu by znamenalo konec stvoření a všech živých bytostí v něm podobně, jako přichází smrt po zastavení srdce.

Toto je první věc, kterou je třeba vědět a druhá věc je, že Grál je určitá transformační stanice, kde dochází k přeměně a transformaci energie.

Pro pochopení si to opět přibližme na příkladu. Představme si ropnou rafinérii. Do rafinerie proudí ropa a z ropy se vyrábí nafta, nebo benzín. Pro pohon motorových vozidel je surová ropa nepoužitelná. Musí být přeměněna a transformována do podoby nafty, nebo benzínu, čímž se stává pohonnou látkou pro všechny automobily.

No a podobným způsobem to probíhá také na vrcholu stvoření, ale nám lidem až v nepředstavitelně nádherných, ušlechtilých a vznešených formách.

Grál je ve skutečnosti posvátná nádoba, nacházející se v síni hradu Grálu. Do této nádoby proudí od Stvořitele jeho Síla Života. Tato síla v její božské podstatě je však pro stvoření nestravitelná. A právě proto proudí do nádoby Grálu, kde dochází k její transformaci a přeměně do takové podoby, aby se stala pohonnou látkou celého stvoření. Aby z ní mohli v jejím pozměnění čerpat všechny bytosti, protože bez ní by nemohl život dále pokračovat.

Třeba ale vědět, že Síla Stvořitele se v posvátné nádobě neproměňuje sama. K její přeměně dochází požehnáním Krále stvoření a vládce Grálu. Je jím Syn Člověka!

Syn Člověka má několik jmen. Každé odpovídá specifickému druhu jeho působení. Syn Člověka je Parsifal, když působí jako Král stvoření. Syn Člověka je zároveň Duch Svatý, přebývající v nejtěsnější blízkosti Stvořitele, jako součást Boží Trojice. A Syn Člověka je také Imanuel, který hlídá hranice božské říše. Jeho žehnající ruka, žehnající ruka Syna Člověka, přeměňuje původní božskou Sílu na sílu duchovní, aby se pak, po této nezbytné transformaci, mohla vylít z posvátné nádoby Grálu do celého stvoření, vlít do něj Život z Boha a darovat mu další trvání.

K tomuto zásadnímu a rozhodujícímu dění dochází jednou v roce, a to 30. května. V tento den se nesčetné biliony vědomých bytostí otevírají v celém stvoření přílivu síly, proudící z Grálu a vědomě čerpají její požehnání, využívajíc ho pak k svému dalšímu radostnému, čistému, tvořivému a pomáhajícímu působení.

Co je však třeba zdůraznit a třikrát podtrhnout je skutečnost, že jde o VĚDOMÉ čerpání! Vědomé bytosti se vědomě, s poznáním a chápáním těchto skutečností, v pokoře a v čistotě vnitřně otevírají přílivu životodárné síly, proudící ze Srdce stvoření. Jejich vědomost a z ní vyplývající správná vnitřní otevřenost je totiž základním předpokladem možnosti přijetí síly, což znamená, že nevědomost a z ní vyplývající nepřipravenost naopak znemožňuje přijetí této síly.

A právě toto je nešťastný případ pozemských lidí! Lidé se počítají mezi vědomé bytosti, což značí, že mají schopnost, ale také povinnost vědomě kráčet svým bytím. Máme povinnost kráčet ke stále většímu sebe zdokonalení a ke stále většímu uvědomování si zásadních skutečností ve stvoření, ve kterém se nacházíme. Kdo tak nečiní, neplní svou základní lidskou povinnost, a proto nemůže čerpat síly a energie, které lze čerpat a přijímat jen vědomým způsobem.

Až dosud žilo lidstvo, nebo lépe řečeno živořilo, právě takovýmto způsobem. Z bohatě prostřeného stolu životodárných energií, proudících naším stvořením, se mu dostávaly jen drobky, a z těch drobků prožívalo, protože svým zaměřením pouze na matérii a rozumové vnímání světa se odtrhlo od všeho duchovního ve stvoření.

Většina lidí je trvale uzavřena pouze ve vlastním myšlenkovém světě. Ten je pro ně vším. Nedokáží se již prostřednictvím vroucnosti svého citu povznést nad myšlenkové úrovně, k úrovním Ducha. Dokonce i modlitby se staly jen slovy, nebo myšlenkami namísto toho, aby se lidé v citu díků a lásky povznášeli ke Světlu a z něho čerpali vnitřní sílu, inspirace a pokyny na své životní cestě.

Namísto lidí citu, srdce, svědomí a ducha, směřujících ke Stvořiteli, jsme se stali lidmi rozumu, připoutanými k matérii. A proto jsme ze všeho zásadního, pravého a zdravého ve stvoření mohli dostávat jen drobky, dostačující pouze k základnímu prožívání. Proto jsme neměli nikdy možnost načerpat plnou míru životodárné síly Ducha, na jejímž křídlech bychom mohli být vysoce povzneseni ke Světlu.

Takovéto živoření už však dále nebude tolerováno, protože stvoření se ve svém vývoji posouvá na vyšší stupeň, na kterém už nebude možné žádné vegetující živoření tak, jak dosud. Už nebude možné přežívat v rozumovém odtržení od zbytku stvoření a od zásadních dějů, v něm probíhajících, protože čas duchovní bezprizornosti skončil.

Je na každém jednotlivci, aby sám hledal a rozšiřoval si zde předestřeny, základní informace. Určité souvislosti lze například nalézt již v Novém Zákoně.

Syn Boží Ježíš po svém zmrtvýchvstání připravoval učedníky na příliv síly Ducha Svatého – na příliv síly z Grálu. V úvodu „Skutků apoštolských“ se píše: „Přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale aby očekávali povzbuzení Otcovo, o kterém jste již z mých úst slyšeli. Nebo Jan křtil vodou, vás však pokřtí Duch Svatý po nemnoha dnech.“

A o trochu dále se píše: „Když na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete sílu a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku i Samaří a až po kraj světa.“

A zase o trochu dál, v kapitole s názvem příchod Ducha Svatého, se píše: „Když nadešel svátek padesátého dne, všichni učedníci byli shromážděni na tom místě. Zde najednou zazněl z nebe hukot, jako by se hnal prudký vítr a naplnil celý dům, ve kterém byli. I zjevily se nad nimi ohnivé jazyky a rozdělily se tak, že nad každým z nich se postavil jeden. A všechny naplnil Duch Svatý...“

Síla Ducha Svatého tehdy sestoupila k zemi tak, jak se to děje každoročně 30. května a všichni k tomu vnitřně otevření lidé z ní mohli čerpat. Takovými lidmi však byli v té době jen Pánem Ježíšem připraveni učedníci.

Aby ale mohli vědomě přijímat obrovské požehnání této síly opravdu všichni lidé, přišel na zem Vyslanec Světla, Duch Pravdy, aby svým Poselstvím Grálu všem ukázal cestu k vědomému čerpání síly Ducha Svatého. Duchovně živí jednotlivci mohou z této síly čerpat již delší dobu, avšak nastává zlomový čas, kdy toho budou muset být schopni všichni lidé.

A oni toho buď schopni budou, nebo nebudou. Budou-li toho schopni, bude moci pokračovat i jejich bytí ve stvoření Páně. Pokud toho ale vlastní vinou schopni nebudou, nebude moci pokračovat ani jejich další bytí.

Takové je to vážné! Protože vývoj ve stvoření pokročil do té míry, že Otec nebeský vyžaduje od všech svých vědomých tvorů plně vědomý život. Plně vědomý život v poznání a naplňování Jeho Vůle a plně vědomé pochopení a vnitřní otevření se nejvýznamnějšímu momentu v celém stvoření, kterým je každoroční vylití síly Ducha Svatého.

Zásadní informace, poskytnuté v tomto textu, jsou podávány v dostatečném časovém předstihu k tomu, aby si je lidé sami rozšířili, a aby se ve vědomém radostném očekávání zodpovědně připravili na tento velký den.