Jaké je to milovat?

No, Aru - ale psal jsi to zase, pro Tebe typicky :),  moc pesimisticky...:)

PLP - v čem myslíš, že se mýlím...?:) (ale jo, mýliti se je lidské... :) )

vždyť to jsem psal Zeé hned v prvním komentáři první větou ;)

Aru, ale v manželství třeba už nejde jenom o city; abychom s někým vydrželi žít pohromadě - třeba  jako mí rodiče více než padesát let - musí tam být i jiné důvody, než jen city (s věkem nastupují prostě i rozum a vůle, stručně řečeno...! :) )

Zajimavý pohled na věc, díky za náhled, ale píšu tak jak cítím, jasně, v něčem máš pravdu, ale v něčem se mýlíš, každopádně velice děkuji za kritiku

(Každý člověk se proměňuje, z důvodu toho, že se vyvíjí (snad většinou k lepšímu :) ), a tak se může třeba stát, že toho, koho jsme dnes ráno :) neměli ještě důvod milovat, toho už můžeme milovat v poledne :) - jelikož se mezitím o stupeň zlepšil :), vyvinul... :) (třeba i díky tomu, že potkal mne... :) )  )

Už i proto je láska zde dole na Zemi jiná (a ovšem - nadmíru také, tím pádem,  často nestálá!), než ta všeobecná jinde :); - jsme v lidských tělech, a tak je naše pozemská láska tudíž mnohdy ovlivněna naším tělesným chtíčem (tím ovšem neříkám, že je to špatně :) ), ..., a až tento chtíč pomine (třeba z důvodu stáří), teprve potom se ukáže, jak pravá ta láska vlastně byla... :):)

Myslím, že tohleto je (v dobrém! :) ) typická ukázka ženského (no, spíše ještě holčičího :), co si budeme povídat :) ) náhledu na věc :):)  (( ...)).

Autorko P L P, já, zrozenec v mužském těle :), například zde nechápu, proč píšeš ,,ale v začátku bys asi měl poznat co cítíš nemyslíš? Vědět jak moc toho člověka máš rád...". - Copak ještě nevíš, že zde, v pozemském výukovém světě kulis :), je l láska odvislá od mnoha proměnných :), a že tedy někdy proudí více, a někdy méně (a někdy ovšem možná i vůbec...)...? :):)

hm, to je chytré, to musím uznat, pokud dotyčný má jasno ve svých citech, pak je to určitě dobrý start, pravděpodobně mnoho rozvedených párů nemá jasno v citech, případně nevěděli co vlastně od vztahu chtěli. všechno začíná na drobných nedorozuměních, která přerostou v obludný problém

Ahooj, naprosto s vámi souhlasím, že důležité jsou časy poté, ale v začátku bys asi měl poznat co cítíš nemyslíš? Vědět jak moc toho člověka máš rád, i když se to za nějaký ten čas může zmenšit nebo tak?

city a vášně s věkem upadají, tedy jsou jistě vyjímky hnané vášněmi až do starobníhi věku, ale moc jich nebude, spoustu lidí naopak otupí a uvízne ve stereotypech. kdysi jsem četl různé příběhy a lidé se v nich trápili úplně stejně jak ve vztahu, že je partner podváděl, nevšímal si jich, atd., stejně jako ti co si zoufali, že vztah nemají. ve výsledku je to tedy tak nějak jedno, ti co se chtějí trápit se budou trápit pořád, v podstatě lidé touží být nešťastní, protože po prvotním zamilování a postavení si partnera na piedestal a idealizování so ho, po čase prohlédnou a pak jsou konsternovaní s kým to vlastně žijí a pak jsou tady tendence si ho předělat k obrazu svému, což je nejlepší cesta na rozpadnutí vztahu. láska, ani zamilovanost není všechno a nevydrží věcně, jde o to co následuje potom, to jsou potom ty roky a desetiletí života

tohle asi musíš vědět sama

napadla mě tahle písnička:

https://www.youtube.com/watch?v=X5K6Drs2mXU

Je, pěkně napsané